zlé věci falešné, vydali sú jeho mně, praviece, že proti zákonu našemu činí a die, by synem božím byl a králem naším. A já věře jim, zmrskaného vydal sem k vóli jich a oni sú ukřižovali jeho. A pochovavše tělo jeho v hrobě, osadili sú rytieři a střěhli sú jeho, aby zkusili, vstal li by z mrtvých. A těch židóv nešlechetnost tak sě jest byla zanietila, že sú penieze rytieřóm dali, jedno aby pravili: „Když sme my spali, přišli sú učedlníci jeho v noci a zchopili sú tělo jeho.“ Túto úmluvú falešnú pohnuli sú jimi, aby pravdu zatajili. Ale rytieři zajisté, když sú vzeli penieze, pravdy pak velikého divu nikoli nemohli zatajiti, než zajisté, že on jest z mrtvých vstal, svědčili sú. A kterak sú od židóv penieze vzeli, oznámili sú. Tyto věci proto sem pověděl vám, ať by nižádný vám o tom jinak nelhal a aby přivolenie nedali lži židovské.

Kapitola devátá, kterak jest veleben pán Kristus před Neronem a potupen Šimon čarodějník ot apoštolóv svatých.

A když sú byli přečteni listové před ciesařem, Nero vece k apoštolovi Petrovi: „Pověz mi, staly li sú sě tyto všecky věci na něm?“ Tehdy Petr vece: „Dobrý ciesaři, všecky ty věci, kteréž si slyšal, staly sú sě na Kristu pánu mém, synu božiem. Neb tento Šimon kúzedlník pln jest lží a ďábelskými chytroštěmi ostúpen tak velmi, že praví sě bohem, a jsa člověk poškvrněný; a synem božím směl sě jest nazývati, v němžto my sme všichni svítězili, skrzě boha – člověka lidem ráčil jest spomoci. Ale v tomto Šimonu dvě podstatě bytí poznány sú: ne boha a člověka, ale ďábla a člověka, neb sám svuodce ďábel skrzě člověka lidem překážeti usiluje.“

Ty věci uslyšav Nero ciesař, otáza Piláta, pravé li sú toto řeči, kteréžto od Petra slyšal bieše. Odpovědě Pilát a vece: „Pravéť sú všecky věci, kteréžto od Petra vašima ušima sú praveny.“ Potom pak Pilát pro své obřezovánie, kteréž byl od židóv přijal v času svém, opět do amerinského města jakožto vypověděnec poslán jest a v žalář vsazen. A v tom těžkém jsa vězení a boje sě ukrutné a zjevné smrti, sám sě zahubil.

Skonány sú tyto kniežky léta božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého druhého v pondělí po květné neděli Prokopovi Sviečníkovi.