[C4r]číslo strany rukopisuBožie při napřed a nechtě života zmařiti a lidu v Božím slově zmeškati, peněz darmo nakládati lidských. A žádaje, ač bude Božie vuole, ještě déle pravdú ďábla i Antikrista strašiti, klátiti a hubiti, maje svaté písmo i práva duchovnie i papežská, jenž bránie člověku jíti před súdci, když jest na cestě nejistotou života, když nepřátelé jsú i soudce i svědkové i řečníci. Nebť dějí práva papežská, že blázen by byl ten a proti rozumu i proti přirození by učinil, ktož by v taký soud se poddal. A poněvadž Spasitel náš, často smrti ustupovav, nestál jest na soudu u Kaifáše, najvyššieho v tu dobu židovského biskupa, až jej před něho přivedli, a též i jeho apoštolé, kterým písmem neb příkladem [C4v]číslo strany rukopisujá mám se postaviti za dvě stě mil před papežem, svým nepřítelem? Dosti mi buď, až mě jeho poslové jmúce před něho povedou! A bude li mě tázati, odpoviem jemu, jako Kristus odpověděl biskupovi řka: „Co mě tiežeš? Těž těch, kteří jsú mé kázanie slyšeli. Jáť sem zjevně mluvil, a pokútně nekázal sem nic.“ A dadie li mi políček pro takovú řeč, diem jako i Kristus: „Promluvil li sem zle, vydaj svědectvie o zlosti. Pakli sem dobře promluvil, proč mě tepeš?“ A dá li Pán Ježíš smrt trpěti, buď jeho svatá chvála! I co lepšieho zde, než pro jeho zákon dobrotivě smrt trpěti?

Pak měl bych psáti o kletbě, jíž[x]jíž] giež ty mě tupíš, ale bylo by dlúho, o níž[y]níž] niež sem v Betlémě stěny popsal. A však krátce diem, že klétba ne[C5r]číslo strany rukopisuškodí nižádnému člověku, když ho kněžie klnú, an hříchu smrtedlného nemá a mile ji trpí. Neb die svatý Petr v své epištole: „Kto jest, jenž by vám uškodil, když dobré věci budete milovati?“ A svatý Řehoř die k té řeči a to ty řiekáš na hodinách, že nižádná nebude škoditi protivnost, když nižádná nepanuje zlost. A sám Spasitel die: „Blahoslaveni budete, když vás budú kléti lidé.“ A tak již lidé porozumievají z Božieho daru, že kletba vydaná bez hřiechu smrtedlného jest ku požehnání a k životu věčnému a že tú kletbú prvé kněžie ustrašili sú a přikvačili, kohož sú chtěli, jako lovci ostříšem přikvačují ptáky, jenž mniece, by dřevěný ostřieš byl pták živý, nesměli sú se vzdvihnúti. Ale že hus, pták