[6v]číslo strany rukopisuk všeliké potřebě Páně hotovou. To jest, jako by řekl, že ač má Pán zlatým a stříbrným nádobám anděly podobné, že proto nádoba k planému dřevu podobného člověka hřiešného, smrtedlného muož býti ke cti boží. Která pak dřevěná[j]dřevěná] dřevěnna nádoba jest ku pití poctivá? Zdali ne korbelík? Kterémužto korbelíku abychom se trefiti mohli, to má naše ustavičná práce býti v životě tomto – tímto hmotným dílem hmotného korbelíka nápodobným podepsáním krátkým:

Porostouc[k]Porostouc] orostauc k rozumu, u víře rovní a nezavilí po pikhartsku, musíme se najprv z le[7r]číslo strany rukopisusa zpohanilého světa tohoto sekyrou slibu na křtu učiněného odtieti a odděliti, nechajíc i kořenu, rodu, přátel v zemských věcech, v kořeněných, ani sousedy a tovaryši, nevytínají li se, rozpakujíc, nebť se Písmo světu tomuto rovnati brání. Nébrž Pán Kristus i přetvořiti se světským učí obkleštěním[l]obkleštěním] obkleſſtėnym sebe z pohoršujících všech ouduov rasochatých a ssloupením s sebe kuory roucha měkkého, statku i v něm cti obalené aneb záležící. An i před obloupením sluší se pilkou strachu třieti nakrátko pro převrácení [7v]číslo strany rukopisuvěčným pádem z vysoké pejchy, přitom i nebozezem bolestného skroušení trtiny spovědí vyvrtovati. Jako Job z té bolesti, kteráž jest, jakož sám praví, kosti jeho provrtovala, všech se křehkostí svých vyzpovídal. A vzápětí dlátem bázni boží a palicí lekání soudu z jádra bújného[m]bújného] buoyneho, hřiešného přirození ostatek dovydlabovati v onom rozumu, jenž dí: S bázní a s strachem své spasení konajte. Neb Přísloví praví: Blahoslavený vždy lekavý. A hned se opět skoblemi kajivého želení sluší vystruhovati a hladiti vnitř, v ničemž sobě pochlebně [8r]číslo strany rukopisunehověje, věře tomu, že kto se sám soudí, že nebude souzen. A ačkoli snad Pán, jenž najvíce zření k vnitřnosti má, pro zevnitřní ducmatou, balovitou, tělesnou nepohrdá člověkem, avšak jest křtaltovnější očima jeho pořízem břidké, bedlivé střiedmosti, zhranatělé suchosti nežli oblý. Potřebnéť jest k tomu i spodek rovné ustavičnosti, nevrtké doufaní v Boha, jakož jest psáno: Doufaj v Boha a ostuoj na svém místě. A což dělati na tom místě, zdali zaháleti? Nic než za syrova slzavé žalosti[1]následující „po“ zapsáno omylem zatěračkou studu předešlého