[12v]číslo strany rukopisupřieliš. Aby se nepřekotil v bláznovství s voněmi jenezaretskými, jenž sou z pokory Pána Krista nepřijavše přič zamodlili. A oni židé v Skutcích apoštolských spasení zahnavše nehodní se učinili. A naši protivníci, jenž pro přílišného poslušenství pokoru nedadí v se krve Páně a v ní spasení vlíti, pro velikou měkkost jedva pod jednou, a to jednou v rok přijímajíc.

A dál, vezma na dlátu příčinu, domyslíš se to býti bázeň boží, když se tak bojíme, že pro přikázaní boží hřešiti nesmějíc, [13r]číslo strany rukopisuprvé zhřešené hříchy odmítáme z žádostivé vuole, podobenstvím dláta vydlabávajíce otřesky. Ktož pak pro bázen hřeší, aneb boje se, toť jest bázen ďábelská, jenž se třesouc strachy, proto všecko zlé činí. A při palici se dovtípíš, že lekavý den soudný jest tak hrozný, jest tak přísný[3]původní omyl „hrozný“ opraven jinou rukou na „přísný“ a těžký a nebezpečně na nás rozvedený jako těžká, búchavá palice. A že naň zpomínáme, uvodí bázeň boží jako palice dláto podlé žalmu řkoucieho: Kálaj bázní tělo mé, od souduov tvých sem se bál. A bázeň, praví Duch boží, jako [13v]číslo strany rukopisudláto třiesky zlé vyhání z člověka. A málo dál pomysle, dovtípíš se, že bújná[p]bújná] buoyna, přirozená žádost jako stržen plný, nevydlabaný zaměstknává v člověku místo milosti boží, aby se neměla kde vlíti, nebť Duch boží neobejvá v těle zaměstknaném hříchem. Tomu tak když srozumíš, neutajíť se tebe i to, že pravé pokání jest ostré skobli, hladící každý bez přeskáčky hrbek hřiecha většieho i menšieho, podobné. A zase ošemetné pokání že jest skobli tupé, drstnaté, hrboly přeskakující podobné, jedněch [14r]číslo strany rukopisutotiž hřiechuov, a ne všech se spolkem kajíc. A protož dobrým svědomím nikoli trefné býti nemuože polití v něm bez hryzení. A jestliže pořez pilnějí ošetříš, nepřezříš býti pravou, bedlivou střiedmost užitečnou: tak se zdržovati od snu, od jídla a pití, aby jen jako pořezem vykrabatil, vysušil a ztenčil tělo, a neprořezal naskrz, aby rozum s vnitřními zpuosobnostmi nevytekl. Zpodek aneb pata rovná, také ta svrchu přirovnané učí sobě ustavičnosti, že jako ne ten toliko korbelík stálej a rovnej