kte[62r]číslo strany rukopisuřížto pro vysokost skálé, jichžto hory sou outočiště, chováni bývají v rozkošech a v barevných krmích i v barevných šatech jako lesní tetřevi, neb páni svobodní sou a soběvolní a vládyky jako zvěř jelení, laní i ptáci nic nedělajíc, ale chudí chlapi jako domácí pracovitá hovada a volové – tak sou v svízeli, v nezvoli a v práci. Onino pak jako zvěřina – tak chtí oupravě v šatech barevných a v rozkošech jídla, protože víc smrdí hříchy jako zvěřina. Ale všechen [62v]číslo strany rukopisuten smrad zadusí zevnitřním bohatstvím, rozkošnou stravou, rouchem barevným tak, že za dobré lidi odbudou. A když by toho nebylo a který ochudne neb která vládyka teda za chlapkyni a zlého zůstane, jako smrdutá zvěřina bez koření ven vyvržena bývá psuom aneb čeledi dána. A toť jest mínil svatý Pavel řka: Neurozenějším našim úduom hojnější čest vznášíme; totiž smrdutější zvěřinu víc kořeníme a hříšníci se víc rozkoší a barvami šperkují. A protož jako my víc na zvěřinu a víc se žedíme na ozdo[63r]číslo strany rukopisubnou kořením a naposledy maso jídáme, tak čert na ty lepší chut má, křehčejší lidi urozené a na mladé rozkošné a najprv je zhamtá a naposledy pak již dosytí hovědinou z rosola vařenou, jako svrchu praveno.

Ale že hovězí, volové, kuřenčí, ptačí i zvířecí pekou kuchaři a oštíralostí ozdobují, tak ďábel kuchtíc sobě peče všecky stavy, věky pohlaví obého ohněm ošemetné milosti frejovné na rožnu tesknosti túžebné, [63v]číslo strany rukopisuji sem i tam obraceje, až pravě se vyškrví z žádostí nemohouc hřešiti, svraskají se a oblysejí jako přepečená pečeně, tožť je teprv sní. A některé pak hned s rožna, jen počnou se péci, shltí, totiž za mládí mnozí v těch túžebnostech a milostech umírají a čertu se v hrdlo dostávají. Jiní pak se pekou vedrem denním, pracujíc na polích při rolích obilí i při stádu tam netrpělivostí lají, hněvají se, zlořečí, bohdákají, tiť sou z octa vodvářka kyselá ďáblu. Ale že pečité s falší za tepla jest najlepší [64r]číslo strany rukopisus rožnu, tak ďábel s odpustky pochlebnými mnišskými[bi]mnišskými] mniſſkými a v hřešení vroucí s lepší chutí jí než ty na některý čas před smrtí s toho rozumu a od ohně toho sňaté. A odpustkuov papežských nejedná li na to hřešení, jenž jako horčice jedena bude jím příčina pláče věčného. Tožť uslyšíš, kterak a které ďábel z rosola, z koření, s rožnu jí. Ba vidíš i to, kterak čas tento již netoliko zvěřina, ale i teletina i prasetina, svinina, hovědina, volovina smrdutá pohříchu rozličnou rozkoší oplývá a vož[64v]číslo strany rukopisuralstvím