[54v]číslo strany rukopisuveď umírají i v den umírajícího Pána Krista, Velký pátek, kterýž slouží i kteříž neslouží, bez drahé krve přijímají. Kteříž sou pak od přirození zrozeni ku pití kalicha Páně a potom to opouštějí proti přirození svému neb poběhlostí, neb pikharstvím neb zanedbáním, tiť též žízní krve a lačnějí masa, chudinu je drouc a loupíc, na nich se pasouc. Ale kteříkoli často tělo a krev Pána Ježíše pod dvojí způsobou přijímají, tiť sou milosti[55r]číslo strany rukopisuvější lidem, aniž lidské krve, totiž roboty, požívají bezprávně. Neb jest jim netřeba jinde chutnati, poněvadž v tomto pokrmu a nápoji věčnú živnost přijímají, jako je svrchu praveno.

Tímť[aw]Tímť] imtt já veď pokrmem žádám, aby tě ráčil odplatiti místo mně, na polštáři ustavičnosti peřím dobrých oumyslův sytém posazenou, nasytiti, aby víc nelačněla světské rozkoši. Ať by sám posloužil, přepáše prostěradlem kněžské osoby, nedá ti se dotknouti ru[55v]číslo strany rukopisukou pateny ani kalicha, jako ty mně sama krájevši a předkládavši mísy se nedala tknúti ani po pití sahati, ničímž tím mně neobmeškavši. Anižť hovoř v mysli tvé řkúci: „Poněvadž nazýváš ty poběhlce, ktož sou, byvše pod obojí způsobou, přistoupili k jedné neb ku pikhartuom, teď já, přestoupíc k obojí způsobě, s poběhlci bych neustavičnými přičtena byla.“ Ne tak, má paní Doroto, ne tak! Velikýť jest tu rozdíl. Neb poběhlec slóve ten, [56r]číslo strany rukopisukdož od čeho odběhne, jakož jest hanba ženě od muže utéci neb stolícímu od chleba. Protož i nestydatí sedláci neradi od chleba, nechajíc ho na stole, leč s pohaněním běhají. Takť jest hanebná a mnohem hanebnější poběhlost od kalicha Páně aneb od obého pikhartuom odstoupení, vše poběhlost slóve. Ale od pikhartuov k pod obojí způsobou víře nebo od jedné k oběma[ax]oběma] obiebiema přestoupení neslóve poběhlost, ale přiběhlost neb doběhlost celé svá[56v]číslo strany rukopisutosti a sytosti. Neb ktož přistoupí k kalichu Páně, všakť ten nepohna[ay]nepohna] nepohha od první, těla Pána Ježíše, ale drže své tuhou věrou, přijme k tomu krev předrahou. Ale kdož by k jedné způsobě přistoupil, tenť jest odběhl od krve Páně, musí se jí odpřísahati ve mšale, musí zlořečiti, kacéřovati ji i se samého, že ji přijímal. Též ktož je k pikhartům přestoupí, musí haněti a kléti to obé dvé a opustiti. I ty, ktož přijímají, haněti, kléti, kacéřovati, modlářovati a je