ja[52v]číslo strany rukopisuko sou otázáni učedlníci, chce li se jim ještě víc co po té krmi, odpověděli: Pane, kam sobě pochutnáme, půjdeme a ty slova věčného života máš.

Ktož tedy toho okusí pokrmu, nic mu se více nechce tělesných žádostí a světských, jakkoli chutných přes ty jako mně po tvé večeři, jen píti dobré víno na ten chléb, dobrými krměmi ozdobný, totiž krev jeho předrahú u víně posvěcenou, kteráž též všecky chuti ty svrchu psa[53r]číslo strany rukopisuné o těle drahém sobě přimíšené má. Nebo žádná krmě není na večeři, by nápojem zažívána nebyla, by pak ta byla nejvlhčejší, neb se na všecky vesměs pí. Toť míní řka: Též když jest večeřal, vzal kalich, dobrořečil a dal učedlníkům svým: Píte z toho všickni, toť jest krev má nového zákona, kteráž vylita za vás bude na odpuštění všem chříchuom vašim. Jakož se víno točí a šenkuje na zažití a ochutnání krmí snědených, bez toho [53v]číslo strany rukopisuby se v snědek a v nemoc rozličnou jídlo obrátilo, tak přijímaní pod jednou způsobou bez druhé nejde lidem k duhu ani k chuti k svrchu pravených nabytí. Neb čím víc přijímají na každý rok, tím víc hltají chudinu svú. Jako jestřábi a krahujci, jenž nepijí, a protož víc lačnějí krve jiného ptactva, holoubat a křepelic, tak ti, kdož se zdráhají píti krve Pána Krista, vymlúvajíc se přirozením, totiž že sou tak jich rodiči byli, nezdráhají se [54r]číslo strany rukopisupíti krve lidské, páni i mniši a kněží, jenž se na vysokých skalách a ve zdech hnízdí hradských a klášterních. Jako je psáno: Ktož odjímá chléb vydělaný chudému, bratr jest krev prolívajícího. Aniž jest řéci, an kněží, an mniši pod obojí způsobou přijímají, a proto vosadní fary drou právem i žebrotou i lahodnú řečí odpustkovou, sáti nepřestávají krve s kostmi i s peřím i zbuoží chudých. Neb oni sami praví se býti pod jednou způsobou a na tom [54v]číslo strany rukopisuveď umírají i v den umírajícího Pána Krista, Velký pátek, kterýž slouží i kteříž neslouží, bez drahé krve přijímají. Kteříž sou pak od přirození zrozeni ku pití kalicha Páně a potom to opouštějí proti přirození svému neb poběhlostí, neb pikharstvím neb zanedbáním, tiť též žízní krve a lačnějí masa, chudinu je drouc a loupíc, na nich se pasouc. Ale kteříkoli často tělo a krev Pána Ježíše pod dvojí způsobou přijímají, tiť sou milosti[55r]číslo strany rukopisuvější