[42v]číslo strany rukopisuA opět prsy krmí a přikojí nás mezi tím soužením, prsy, řku, ourodných let a hojných. Když je dává, od cizověrných metlou přimrskává, když mor, neduhy, nemoci na lidi dopouští; okříká nás, když kroupy, nepokoj, hromobití, války dopouští. A těmi všemi věcmi jako mátě dítě ukojiti a uspiti nás chce, nemůž li kolébaním, ale prsy, nemůž li tím obojím, ale metlou a okřiknutím ohromí, aby mlčelo a potom usnulo.

A protož Pán Buoh, milosrdnější nad najpochlebnější matku, též [43r]číslo strany rukopisusvatú církev jako dítě ukojiti pracuje, jinejm a jinejm z těchto kojidl koštuje, všecko činí, aby se zde upokojili, v této kolébce světa. Najprvní upokojení milování buožího a bližních, jenž jest zákona vyplnění. Nadto většího pokoje býti nemůž, poněvadž kto se milují, na se se nehněvají, neválejí, nezávidí, necizoloží, nezpínají se jedni na druhé ani se oklamávají a drou a loupí, jako oni svrchu psaní v omylném pokoji činí, ale se spolu vespolek ochra[43v]číslo strany rukopisuňují, zlé i dobré spolu trpí, hojnost i hlad, soužení i prostranství, duchovní [s]text doplněný editorem světskými v církvi. Jako dítěti hlava trpí spolu s tělem svým svázaným a maličko větší svobodu hnutí má nežli tělo, ale od těla souženého nemůž odtrhnouti, ač se povrtí, tak maličko větčí[aq]větčí] weczti mají míti zvůli zprávce duchovní a světští než lid neb ouzkosti a chudoby a nezvole obce mají býti oučastní nerozdílně. Ačkoli se jináč nalézá, jako svrchu praveno jest, že hla[44r]číslo strany rukopisuva hoduje, toulá se a tělo v ouzkosti bezpráví leží, podklidilo se hříchy, smrdutný, mnohými, takť se přihází, že mátě, chtě ukojiti dítě, přikojí mlékem, kaší, prsy, a ono pak z té sytosti podklidí se. Tak sytost hlavy i těla církve jest příčina bujného hřešení, ale metla soužení, neustavičnost, mor, nemoci etc.cizojazyčný text sou příčina pokojné lásky v lidu. Chudí sobě nekradou ani nemocní ani soužení a nešťastní, ale se spolu trpělivě litují. Jako ouzkost povití dítěte a [44v]číslo strany rukopisuhlad popouzí k pláči a kvílení, tak církev na Krista Pána spíš v zámutku svém s pláčem zvolá. A toť jest ten pokoj, o němž dí čtení: Pokoj můj dávám vám, ne jako svět dává, já dávám vám. Lkáti a plakati budete vy a svět se bude radovati. A opět dí: Na světě dav trpěti budete, ale doufajtež, žeť sem já přemohl svět. A opět dí: Toto rozkazuji vám, abyšte se milovali vespolek, když vás svět nenávidí.

Ale z toho zřejmo