[33v]číslo strany rukopisuAle kteří sou dobří a hodní oust buožích, v mnohém trápení živi souc, s velikou nesnází sou umírali i umírají v ouzkostech, v lkání, v mučedlnictvu jako sejr mezi břitkými zuby. Majíc pak i nad toto zlé, že onino zlí v ďábla mrtvého, ale tito se vtělují v Buoha živého, stvořitele svého, jakož jest, ač týž. Ale poctivému sejru snědenému býti od lidí věčných než od hovad povětrných. Toto nám z hlasu těch sýruov mluvících v osobě Jobově slyšíce, slušíť nám pomysliti, jací sme sýrové, sceliví li či zkazilí. Jsme li sceliví, slušíť nám se zkažení vystří[34r]číslo strany rukopisuhati s velikou pečlivostí, plníc buožská přikázaní, a Pána spasitele za ostrahu žádati a prositi ustavičnou modlitbou. Pakli sme zkazilí a sčervivělí, slušíť nám ty červy hříchuov skrze spověd vymietati a vína skroušení lkajícího v se vlévati a k tomu času žádati s Jobem a vypůjčovati, řkouci Pánu stvořiteli: Ponechejž mě, ať maličko popláči buolesti mé, dokavadž neotejdu do země tmavé, omráčené mrákotou smrti, do země bídy a temnosti, kdež jest stín a žádného řádu, ale věčný strach přebývá. Od něhožto rač nás [34v]číslo strany rukopisuzachovati nejjasnější Stvořitel svým milosrdenstvím na věky věkuov, amen.

Kněz Jan od Svatého Apolináříše, discipulus vester

[O upokojení jako dítěte Pešíkovi]text doplněný editorem[5]nadpis doplněn podle úvodního obsahu

Urozenému[aj]Urozenému] rozenemu pánu Pešíkovi na Komárově kněz Jan, kaplan váš, vidění neomylného pokoje vzkazuji, o němž sem onehdy žádostivě vás mluviti čeledně vyslyšel. Kterak totiž pokoje potřebně žádáme všichni smrtelní na zemi, od najvyžších až do najnižších. Kterémužto pokoji i cestu ste zdání svého pověděli, totiž[6]„totiž“ písařem opsáno omylem dvakrát že [35r]číslo strany rukopisunedosáhnem žádostivého pokoje v království českém, leč jedna hlava bude arcibiskup, kterýž by kněžím jazyky skrátil a jich od světských hájil křivdy a mstil. Já pak, ač sem tělem s vámi poslouchaje vás seděl, ale však sem po té cestě vaší myslí svou, nad niž nic ryčnějšího není, protuloval se i stavil sem se i ocetl u omylného pokoje, jejž tento svět dává. I porozuměl sem, že ani co jest pokoj neomylnej, ani která cesta k němu, znáte. Ale že sem jadrné řeči vaší chtivějí byl poslúchati než mluviti, protož sem se zařekl vám