[41v]číslo strany rukopisusami bez pomoci buoží jako dítě bez mateře ani vstáti, ani lehnúti, ani jíti nemohouce, ani píti, ani se odíti, ani se upokojiti, vězmež, že svět tento jest neustavičný, kolébka, v němž nás Pán Buoh kolébe divně a obrací, že kam se obrátíme, vždy jiného oumyslu a chtíče sme a vdy kolébání, totiž neustavičnosti žádáme, jížto kratochvíl říkáme, tak že bychom vždy rádi, aby zlý den a nevolný, tesklivý, v němž sme, brzy se potočil a zkolébal a jinej, lepší aby nám nastal. A tak vždycky lepšího se nadějíc, v plenky [42r]číslo strany rukopisunás obaluje, dávaje nám oděv potřebný a zbuoží potřebné. Ale že je ouzká kolébka, ostré slámy plná, málo šatné měkkosti v ní. A v tom dítě bývá tkanicí sezděno, aby vůle nemělo ničímž hnouti, ani hlavou volně. To vše ouzkost církve Kristovy znamenává, že ji Pán tak v skrovných příbytcích a oděvích chce sevřenu míti, u veliké ouzkosti chudoby, u velké neustavičnosti, aby byli kolébáni a honěni z města do města, dům od domu s pláčem modlitebným jako kolébané dítě plačtivé. [42v]číslo strany rukopisuA opět prsy krmí a přikojí nás mezi tím soužením, prsy, řku, ourodných let a hojných. Když je dává, od cizověrných metlou přimrskává, když mor, neduhy, nemoci na lidi dopouští; okříká nás, když kroupy, nepokoj, hromobití, války dopouští. A těmi všemi věcmi jako mátě dítě ukojiti a uspiti nás chce, nemůž li kolébaním, ale prsy, nemůž li tím obojím, ale metlou a okřiknutím ohromí, aby mlčelo a potom usnulo.

A protož Pán Buoh, milosrdnější nad najpochlebnější matku, též [43r]číslo strany rukopisusvatú církev jako dítě ukojiti pracuje, jinejm a jinejm z těchto kojidl koštuje, všecko činí, aby se zde upokojili, v této kolébce světa. Najprvní upokojení milování buožího a bližních, jenž jest zákona vyplnění. Nadto většího pokoje býti nemůž, poněvadž kto se milují, na se se nehněvají, neválejí, nezávidí, necizoloží, nezpínají se jedni na druhé ani se oklamávají a drou a loupí, jako oni svrchu psaní v omylném pokoji činí, ale se spolu vespolek ochra[43v]číslo strany rukopisuňují, zlé i dobré spolu trpí, hojnost i hlad, soužení i prostranství, duchovní [s]text doplněný editorem světskými v církvi. Jako dítěti hlava trpí spolu s tělem svým svázaným a maličko větší svobodu hnutí má nežli tělo, ale od těla souženého nemůž odtrhnouti, ač se povrtí, tak maličko větčí[aq]větčí] weczti mají míti zvůli zprávce duchovní a světští než lid neb ouzkosti a chudoby a nezvole obce mají býti oučastní nerozdílně. Ačkoli se jináč nalézá, jako svrchu praveno jest, že hla[44r]číslo strany rukopisuva