[49r]číslo strany rukopisupřirovnané té srdečné přívětivosti, protož ostatek nahraď a odplať Pán Buoh všemohúcí za nás. Syn za syna, Otec za otce, dadouc oba Ducha svatého svého, od obojího jednostejně pocházejícího, jenž jest řekl: Kto ctí Syna, ctíť i Otce a poctíť jeho zase Otec můj, kterýž v nebesích jest. Ten tě rač poctíti, pozvanou Duchem svatým, za stolem večeře své čtvrteční, kterouž jest na památku svého odstěhování ne z Prahy na Poděbrady, ale z světa [49v]číslo strany rukopisubídného do nebeské radosti ráčil skvostně přistrojiti na stole stálosti trvalé, do skonání světa nevrtké, ubrusem slávy, počestností protkaným, vobestřeném, v oplatce posvátném a v víně s vodou smíšeném, majícím v sobě velikou chuť rozkošnou, skrz tvé svrchu přimínění krmě chleba, nápoj ochutnávající znamenanou.

Tenť chléb jest běličký, bez kvasu hřícha, režností utrpení a rmucení trpkého promíšen na památku, [50r]číslo strany rukopisupolévky chuť, vroucího pláče v sobě má, neb přijímaný činí chuť v člověku, aby zpovědí svatou vyklestil ze všech hříchuov horších se. Buď hlava pak neb noha, játry neb pupek pejchu, totiž žádosti, hněv neb smilstvo etc.cizojazyčný text podlé zvěstujícího při rozdávaní a řkoucího: Tělo Pána Ježíše Krista, prozpívejžť na odpuštění neb na opuštění všech tvých hříchuov. Chuť pak tučné pečeně husí v sobě má horčicí ochutnané, neb roztučňuje v pečování milování buožího bázní buoží ochutnaného, [50v]číslo strany rukopisuduše přijímající sytí, jakož psáno v Starém zákoně: Tučnejť jest chléb jeho, dávaje rozkoši králuom. Nýbrž i slepic chuť v sobě má, jenž jest se sám slepici hromaždící kuřátka pod svá křídla nestyděl přirovnati, protože jako slepice kuřátka plodí a pod křídly chrání, tak kdož jej přijímá, v něm přebývá, ochráněn zavětím od luňáka, ďábla škaredého jako slepice v vajci žlutém a vejce v slepici peřestý kořením lékařství věčného života, jako je psáno: Kto jí tento [51r]číslo strany rukopisuchléb, živ bude na věky. Máť také i smažených jablek vajci korunovaných, lahodných a lehkých, neobtěžujících břicha chuť, totiž manny, jako je psáno: Otcové vaši jedli mannu na poušti a zemřeli sou. Kto jí tento chléb, živ bude na věky. O kterémžto chlebě zpívá církev: Mannu pravou israhelským dal si, synuom Abrahamovým pravým. Chuť masa silného, sílícího má v sobě, jako je o něm prorokováno: Chléb srdce člověčího posilňuje neb potvrzuje. Homolek chuť z mlé[51v]číslo strany rukopisuka