[46v]číslo strany rukopisumilování v neomylnej pokoj království buožího. Tedy zřejmě můžem se domnievati o nejmilosrdnějším Pánu našem, že tak kolébaje, povíjeje, okříkaje, mrskaje, skrovně krmě nás, z veliké milosti to činí. Poněvadž by to nemilosrdná mátě byla, kderá by hovějíc dítěti nepovíjela ho, aby ztrmočilo, zkřivohlavělo a zhrbovatělo, a nekojila by ho, aby pláčem průtrž sobě vydávilo, a neskrovně je krmíc masem a vínem, aby zadávilo a přemohlo. Takť jest zřej[47r]číslo strany rukopisumo, žeť Pán Buoh jest matcechou oné svrchu psané církvi ztrmolečené, hrbovaté, ožralé, smilné, soběvolné, nepokojné v milování buožím a bližních podlé onoho písma, jenž dí: Jestliže bez kázni ste, v nížto spolek mají všichni jiní, tedy cizoložní a neřádní synové jste. Ne řádní synové dědictví jako Izák, ale Hismael, z dívky narozený.

Abychom oudy byli z toho dítěte vlastního, maličkého, tak kojeného etc.cizojazyčný text, sami se nem[47v]číslo strany rukopisustíce, ale mateři naší i všeho stvoření, totiž Pánu Buohu, se svěříce, neb on toho maličkého pomstí řka: Běda světu od pohoršení. Ale skrze kohož pohoršení[at]pohoršení] pohrſſienii přijde, běda jemu. Lépe by bylo, aby mu byl zavěšen žernuov osličí na hrdle a vpuštěn byl do hlubokosti mořské. A protož vy, pane milý, z tohoto dětinského, mladého smysla můžte poznati pravej a omylnej pokoj. A že ti, ktož nebudou obráceni, totiž kolébáni jako maličtí a způsobeni, ale ma[48r]číslo strany rukopisuličkého tohoto jednoho, totiž církev svatou, horší, že vpuštěni budou v nepokojné vroucí moře a v pokoj království buožího nevejdou, v němžto já se s vámi shledati žádám i se vší církví svatou, po všem světě rozšířenou. Amen.

[Děkování z večeře Dorotě Řéhové]text doplněný editorem[8]nadpis doplněn podle úvodního obsahu

Urozené paní Dorotě, paní Řéhové, kněz Jan, kaplan tvůj, pozdravení vzkazuji s nemenším děkováním[au]děkováním] děkowanii z večeře čtvrteční, k níž si, na odchodném přistrojené, nastrojené, mně bez za[48v]číslo strany rukopisusloužení i s otcem mým pozvala, na polštáři posadila, stůl obestřela, skvostnými krměmi rozličnými ozdobila, chlebem, totiž bílým i režným, polévkou s droby teplou, husí tučnou, slepicemi křehkými, jablky s vejci smaženými, masem jedlým, homolkami chutnými, ovotcem rozličným, nápojem dvojitým štědřes ozdobila. Sama si mi krájela a na talíř kladla, tudíž i otci mému. Kterakž tehdy já se mám z toho vyděkovati? Nébrž nedostatečné[av]nedostatečné] nedostatecznie mi se zdá děkování