[34v]číslo strany rukopisuzachovati nejjasnější Stvořitel svým milosrdenstvím na věky věkuov, amen.

Kněz Jan od Svatého Apolináříše, discipulus vester

[O upokojení jako dítěte Pešíkovi]text doplněný editorem[5]nadpis doplněn podle úvodního obsahu

Urozenému[aj]Urozenému] rozenemu pánu Pešíkovi na Komárově kněz Jan, kaplan váš, vidění neomylného pokoje vzkazuji, o němž sem onehdy žádostivě vás mluviti čeledně vyslyšel. Kterak totiž pokoje potřebně žádáme všichni smrtelní na zemi, od najvyžších až do najnižších. Kterémužto pokoji i cestu ste zdání svého pověděli, totiž[6]„totiž“ písařem opsáno omylem dvakrát že [35r]číslo strany rukopisunedosáhnem žádostivého pokoje v království českém, leč jedna hlava bude arcibiskup, kterýž by kněžím jazyky skrátil a jich od světských hájil křivdy a mstil. Já pak, ač sem tělem s vámi poslouchaje vás seděl, ale však sem po té cestě vaší myslí svou, nad niž nic ryčnějšího není, protuloval se i stavil sem se i ocetl u omylného pokoje, jejž tento svět dává. I porozuměl sem, že ani co jest pokoj neomylnej, ani která cesta k němu, znáte. Ale že sem jadrné řeči vaší chtivějí byl poslúchati než mluviti, protož sem se zařekl vám [35v]číslo strany rukopisukrátkým[ak]krátkým] ktratkym psáním vyptání vašemu na mne o tom pokoji odpověd dáti. A vy ste se zařkli neobleniti toho sami přečísti neb jiného čtoucího přeslyšeti. V tom sobě dobrou vůli pozůstavivše, budete li chtíti neb nechtíti na vyslyšeném se upokojiti aneb přestati pro nedozrálost věku mého, jejž ste spatřivše, dětinským zapáchati bez poroka nařkli, na nichž orteluov nepřestávají, než toliko na šedivých hlavách. A protož já, pokudž sem maličký, myslím jako maličký, mluvím, píši jako maličký, totiž dětinským příkladem vám věda, že neví[36r]číslo strany rukopisute toho hustého přísloví, že jako staří nejspíš moudrost, tak děti najspíš pravdu povědí. Nebo souc sami nehněviví, by se jiní z pravdy hněvali, nevědí.

Tomu, čemuž římským jazykem vaším pax, pactum, compactatacizojazyčný text říkají, témuž naším, českým, pokoj, ukojení, přikojení říkáme. Jelikož proto pacta i compactata bývají pokoj v obci, ukojení dětem, přikojení nemluvňátkuom náleží zarmúceným. Kterak pak nemluvňátka přikojují, tak děti kojí, tak obec vší říše křesťanské