[35r]číslo strany rukopisunedosáhnem žádostivého pokoje v království českém, leč jedna hlava bude arcibiskup, kterýž by kněžím jazyky skrátil a jich od světských hájil křivdy a mstil. Já pak, ač sem tělem s vámi poslouchaje vás seděl, ale však sem po té cestě vaší myslí svou, nad niž nic ryčnějšího není, protuloval se i stavil sem se i ocetl u omylného pokoje, jejž tento svět dává. I porozuměl sem, že ani co jest pokoj neomylnej, ani která cesta k němu, znáte. Ale že sem jadrné řeči vaší chtivějí byl poslúchati než mluviti, protož sem se zařekl vám [35v]číslo strany rukopisukrátkým[ak]krátkým] ktratkym psáním vyptání vašemu na mne o tom pokoji odpověd dáti. A vy ste se zařkli neobleniti toho sami přečísti neb jiného čtoucího přeslyšeti. V tom sobě dobrou vůli pozůstavivše, budete li chtíti neb nechtíti na vyslyšeném se upokojiti aneb přestati pro nedozrálost věku mého, jejž ste spatřivše, dětinským zapáchati bez poroka nařkli, na nichž orteluov nepřestávají, než toliko na šedivých hlavách. A protož já, pokudž sem maličký, myslím jako maličký, mluvím, píši jako maličký, totiž dětinským příkladem vám věda, že neví[36r]číslo strany rukopisute toho hustého přísloví, že jako staří nejspíš moudrost, tak děti najspíš pravdu povědí. Nebo souc sami nehněviví, by se jiní z pravdy hněvali, nevědí.

Tomu, čemuž římským jazykem vaším pax, pactum, compactatacizojazyčný text říkají, témuž naším, českým, pokoj, ukojení, přikojení říkáme. Jelikož proto pacta i compactata bývají pokoj v obci, ukojení dětem, přikojení nemluvňátkuom náleží zarmúceným. Kterak pak nemluvňátka přikojují, tak děti kojí, tak obec vší říše křesťanské [36v]číslo strany rukopisuv osobě prvotní apoštolské obce, totiž církve, Pán Ježíš Kristus jako milostivá matka pokojí, a neboližto cestu k pravému pokoji ukazuje ve Čtení[al]ve Čtení] wecztenim svatém, kdež se čte o sváru z pyšného vejšení, vzniklém mezi učedlníky, zpínajícími se nepokojně: Postavil maličkého u prostředku nich, řekl: Jediné leč obráceni budete jako maličtí, nevejdete do království nebeského, do pokoje neomylného. A nedí Pán Kristus: Nemůžte do království vjíti, leč hlavu jednu, Petra, totiž papeže, míti budete s [37r]číslo strany rukopisumečem, aby chlapům a světské moci uši sekal jako Malchovi, aby neslyšeli kázaní a aby vás hájili, a vám aby jazyky zkúsil a zkrátil týmž mečem, aby hříšných pokoje jako mečem na obě straně vostrým nerušili a jich nebouřili, obci kážíc na jich ospalé v hříších upokojení.

Aniž[am]Aniž] Niz dí Pán Kristus: Nemůžte pokoje míti, jedné leč bude papež hlava, maje panství nad králi země. A ten aby hájil vás kladbami, svěc hašením, tak poživete pokoje