[20v]číslo strany rukopisurozumu praj byšte slepí byli, totiž nesvědomí byli, hřiechu by neměli. Nechtieti pak věděti neb uměti jest tak zatratitedlné jako nevěřiti. Neb ne tomu, ktož nechce hleděti, ani tomu, ktož zavra oči v škodu vejde, než tomu jen, ješto očí nemá, lehčena vina[t]vina] vinna bývá. Kalnéť a nezcezené pryskyřici podobným se svědomím polévají, ktož umění dobrého a činění zlého do sebe svědomi sou. Čisté pak pryskyřici svědomím podobným svá srdce polévají, ktož sou do sebe skrz zákon procezených svědomí skutkuov. Již pak míra [21r]číslo strany rukopisukorbelíkova smírnou spravedlnost ne nedoměřeně ani přeměřeně, než doměřeně býti praví, uče touž a tak hlubokou, míře podobnou, žádostivou volí měřiti bližním, ne kterouž nám měří, než kterouž chcem sobě měřeno mieti, žeť pak korbelík ne víc vezme v se, než dá vypiti z sebe. Aniž muož kto z něho více vypiti než do něho vlíti. Tím učí vše, což sme vzali daruov od Pána Boha, nic sobě neosobujíc, tolikéž mu a bližniemu vrátili spravedlivě a ne víc. Abychom se červy nerozlezli s Erodesem, jenž jest chtěl Tyrské [21v]číslo strany rukopisua Sidonské božstvím krmiti, jehož jest neměl, a Bohu dlužné chvály nechtěl odplatiti. A abychom nescepeněli s Ananiášem a s Zafirou, jenž sou se lží odpolu méně vraceli Duchu svatému, než sou ho vzali. Mnějíc omylně, že jest nevěděl Duch svatý jako hmotný nápoj, co komu ho Buoh Otec utočí z sudu Pána Krista čepem milosrdenství v mieru potřeby aneb žádostivé, na modlitbě rozžívané vuole.

Kteréžto[u]Kteréžto] terezto dary milosti Ducha svatého, svrchu nápoji přirovnané, nápoj mstu nám vykládá. [22r]číslo strany rukopisuTo jest, že jich jako sladkého nápoje od přirození žádáme a žiezníme a že jich okušení jest žieznivých duší rozvlažení a potěšení jako tělesné žiezni sladičký mest. Nebť toho nepří svatý Petr, by se byli Duchem svatým nezpili, než že sou se podlé hloupých domnění nezpili, jen střiedmě duchovně řka: Ne takť sou se tito zpili, jako mníte. Ale totiž jako onen Eliu, jenž jest řekl: Duch jest v lidech a nadchnutí Najvyššieho dává rozuom. Pln sem řečí, až mi se div břicho nerozpukne jako mest bez [22v]číslo strany rukopisupruoduchu, jenž nové nádoby loupá. Kolika je mučednictvím apoštoly, novejm lahvem ve čtení přirovnávaje, ten mest zloupal, není snadno vypsati, kterak jest mnohé jiné povahy. A mocí opojného mstu v nich puosobil, snadno jest v Písmě skutkuov jich vyšpehovati těm, ktož povahy opojného mstu znají. Ktož pak neznají, veršiť se jim kolikas vypisují takto: Jednomu dá k jídlu chtíč, pláč na hřiechy jinému. Z jiného mudrala činí, z jiného boháče.