[206v]číslo strany rukopisusvrchky máš dáti s sebou chudobě, neboť k sobě řkúc vidí královská milost, kterak si ty siedlem se dávajícím chudým zkazilos i svatému Petru i jiných apoštoluov náměstky tak, že sou se v pány, v císaře, v knížata změnili, jenž sou říkali prvé: Zlata a stříbra nemáme. Hádajž tehdy, Bohactví, jaký ty za to počet musíš vydati v den súdný, žes z maličkých božích pyšných nadělalo.“

Bohactví: [207r]číslo strany rukopisu„Jižť já tobě ten počet poroučím. Léta máš, sama za se odpovídaj, dobře lis mnou, sobě danou, šafovala jako muž ženou; dal li jí sebou vlásti, k zlému bude odpovídati. A o tomť, delší počet ke dni soudnému pozůstavují, tuť mezi námi duchovní práva uhodí, neb nyní musím odpoviedati k svrchní řeči tvé, jenž se divíš, že mě vymodliti nemůžeš, když nemůžeš vydělati mě ani vykúpiti ani vyručiti. I věziž, že proto nebé[207v]číslo strany rukopisuřeš a vyprositi nemuožeš, neb nevíš, jak prosíš a komu se modlíš. Zdaž nevídáš či nepomníš, že svatý Petr vyprošen jest modlitbou církve svaté chudé na Pánu Bohu, a ne na Erodesovi ani na židech ani na rytířích. Neb kdyby se byla církev modlila tak za to ustavičně Erodesovi králi a židuom, byla by Petra nikoli nevyprosila, ale sic Bohu se modle, z všech vokovuov ho dobyla i z žaláře a on ostatek se jí dotloukl. Tak, Chudobo ty žebravá, [208r]číslo strany rukopisukdyž se modlíš lidem, štarcuješ, málo mě vyprosíš, jakož pravíš. Ale když nechaje žebroty na modlitby a na bohomyslnost se dáš k milému Bohu, třebas mě s truhlami i s domy i s hrady vyprosíš, jakož toho příklad máš na duchovních arcibiskupích, biskupích, prelátích. Ti jen hodiny říkají a nežebří a samo k nim chodím a lezu zboží. Též i poustevníky mnohé sem v lese nalezlo nežebravé a kláštery sem jim zdělalo a obohatilo, jakož podnes [208v]číslo strany rukopisustojí, a to vše pro některého poustevníka modlitby sem udělala. A pro žádného chodce žebrotú klášteru ani hradu ustavena nemáš, nébrž ani domu.“

Chudoba: „Pravás, toť jest, cožť sem svrchu pravila, že honíš, ktož utíkají, žeť neutíká[32](?). A ktož tě honí, že sobě orličí křídla uděláš a nedáš se honiti.“

Bohactví: „Nepravím já, kto mi utíkají, bych ty honila, ale že chudoba, kteráž honí Pána [209r]číslo strany rukopisuBoha, že já jí sloužím a po ní jako za Pánem Kristem ony ženy jemu přisluhujíc. Též za Céfasem a za Pavlem chodím, aby se naplnilo ono písmo, jenž dí: Mlád sem byl a zstaral sem se a neviděl sem spravedlivého opuštěného ani semene jeho hledati chleba; nebť jest jim ve čtení slíbeno, že hledajícím najprv království božího všecky věci budou přidány. A sedláci říkají, že je