[216r]číslo strany rukopisuv kněhách V set a na hlavu ve dskách V set zapsáno, kterýchžto s radou dobrých lidí tudíž se dosoudím. A tím k sobě ušlechtilého mládence připravím. Tožť již jen šplechtati se a řéci: Hoduj, duše má, máš všeho dosti! Nechť pak již má Pán Buoh své nebeské království.

Auve, ach auve, Pane Bože můj, ryba se z tvého nevodu vydřela, ješto měla na tvůj stuol [216v]číslo strany rukopisupokáním býti pečena. Tať jest, i vnadu vyjedši velebných tvých svátostí oltářních, vyskočila, již se třepece a šplechce v vodách rozkoší hojných a já, žádaje ji zase lapiti, zdychám, lkaje jí omdlévám. Osladiž jí, milý Pane, udici tuto, kterúž ji zamítám, nebť vo tvém milosrdenství nezoufám, ať ji lapě zase tobě dám. Udicí pak coť míním? Rozuměj, má paní Rybová, že bři[217r]číslo strany rukopisudké toto psaní, láskou, kteroužť mám k tobě duchovní, spasitedlnú, jako nástrahú oslazené, zavěšené na vlasině onoho písma, jenž dí: Lepší jest rána milovníka nežli lahodná řeč pochlebníka, kterážto řeč přivázána jest na prut jazyka mocí Ducha svatého, o němž jest psáno: Prutem oust svých tepe nemilostivé. Za tenť veď já se prut chopiv, tuto udici zamítám takto.

Užívaj, prosím, řka tobě[ge]tobě] tebe, má paní Rybová, rozumu lidského, a ne jména povahy rybího věda, že ryby lapány bývají na udici a z rozkošné, vlažné vody v var překládány bejvají horúcí. Nechceš li na jiných říčných rybách, ale vezmi sobě na svém Rybovi, manželu, příklad, od něhož si ty Rybová jméno, ač snad ne rybí povahy, vzala, kterak jest též oplýval [218r]číslo strany rukopisuv té rozkoši vodě, tekúcí podobně za mnoho let, až jest ondy do vrše smrti polapen. A střeva jeho plodu dodnes nůž žalosti kuchá a tělo jeho červi jedí. A lupiny jeho svrchu pravené žádáš na sebe uvléci a nic se smrti jeho neděsíš. Ba pozoruj prosím milosrdenství Páně při tom, že jeho umořiv tebe ponechal, aby se kála, osvobodně tě jaks z manželstva [218v]číslo strany rukopisujako z teskné posady neb z haltéře, aby na sucho vyplynula, a ne rybovsky, ale lidsky živa byla, sušéci se a pekúci pokáním svatým, aby mohla ústy jeho okušena býti s onou rybou pečenou po z mrtvých vstání jednou, aneb s oněmi na púšti od zástupův snědenými. A ty pak jako opilá ryba vodou tomu nechceš rozuměti, ale v lupiny loupežných [219r]číslo strany rukopisupeněz chceš se doobvléci a v ten haltéř manželstva zase vplésti pro kus závoje neb bochence velmi chlebně. A na rybu z toho haltéře, sakem smrti vyloveného, zapomínáš aniž sobě toho s strachem očekáváš. Kdyby na to pomněla, tuším, že by z té rozkoši i z lupin vynikla se.

Pomni[gf]Pomni] omni, prosím tebe, pomni, má paní Rybová, pomni, že ďábla lákače po rybářsku nik[219v]číslo strany rukopisudyž