[177r]číslo strany rukopisuod jeho spolku, nedopustil dlíti řka: Nechť mrtví mrtvé své pochovávají. Ty poď, následuj mne, nebť jestli že budeš chtíti je smrti dochovati, víš, žeť oni tě budou svejm přáteluom dckami kšaftovati a svým dětem. A děti opět, když je dochováš, svým dětem. Pakli těch nebude, ale přáteluom tě poručí a tiť tě protráví a leckomus [177v]číslo strany rukopisurozsápají. A tak já tebe v svuoj spolek nikda nedočkám, leč by tebou láznu zádušní ztopili aneb chudým jeden oběd dělali a po penízi dali. Tožť já měj na tom dosti. A protožť radím: Nechť smrtedlní svých smrtedlných smrti dochovají, ty poď se mnou do věčných stánkuov, než tě jinému, skoupějšímu, zapíší, ještoť tě bude chovati pod kamením [178r]číslo strany rukopisua pod železnými zámky hluboko jako vězně a jako psa na řetěze. Ale se mnou budeš svobodno. Po ulicech, po trhu, kam budeš chtíti, do Uher i do Benátek tě tutíž sem i tam roznesou.“

Bohatství: „A já již na tom sem, ale již se bojím opět, abych se nedostalo zlým, opilým, chudým, stracencuom, ješto mají peníze na [178v]číslo strany rukopisulichvě. A tak bych snad v horší upadla, že by mě prohráli, prožrali a marně utratili, nevěstkám by mě a ony biřici, katu by mne dali a židuom. Jižť bych dopadlo! Nebť psáno jest: Činíš li dobře, věz, komu činíš. Mnichuom bych a kněžím najspíš se dostalo a to mi se zdá najužitečnějí, neb oni ti sou chudí tvoji, jichž jest království [179r]číslo strany rukopisunebeské, an mají od něho klíče, neb sou na místě těch, jimž jest řečeno, že sou maličcí a chudí blahoslavení a že je jim všecko čisto. Tiť by mě očistili, rozhřešili, jestli že sem jak zle dobytého neb závistí neb svátku přestoupením jsem li poškvrněné nebo sem li s věrováním neb s nedáním jináč neb s lichvou [179v]číslo strany rukopisuneb s oklamáním bližního dobytého. A donesli by mne s sebou na oltář, v kalich, v ornáty, v kostely, v svíčky, v ubrusy, v víno, v oplatky a v tom u věčný život, jakož svědčí čtení: Což vám zbývá, dajte almužnu a všecky věci vám budou čisté. An tak i oni učinili v Skutcích apoštolských, jenž prodávajíc dědiny, i kladli peníze přes nohy apoštoluov a oni dělili, jakž [180r]číslo strany rukopisukomu chudému potřebí bylo.“

Chudoba: „Vidím já, žes rozpěčilé jako zdráhavá nevěsta, ulúditi se nedadúc, ale chtějíc pěknějšímu, kražšímu, bohatšímu, než jest sama, a lepšímu. A chtějíc prvé zvěděti povahu, jaký je, vzácný li je a kde bydlí ženich, aby věděla, kam domuov[fr]domuov] domuo. Jest li cizoložník, panic, jest li dělný pacholek, není li kostkář a vožralec. A jestli že je vdovec,