[154v]číslo strany rukopisupomítají, nébrž kdož tě, chudobo, mají! Těm, kdož mě mají, vyhýbají se a čepičky snímají a hlav poklánějí i kolena shýbají a penězóm sou poslušny všecky věci.“

Chudoba: „Toť není div, aniž v tom tvé duostojenství záleží a moc. Jediné leč hnoje kuoš! A s koňmi těžký[fd]těžký] tieżſſky vůz jest lepší nežli člověk pěší, jenž mi se vyhejbá. An se i lajnu[fe]lajnu] lajnm mrskému, kto se o ně ne[155r]číslo strany rukopisuchtí zmazati, poctiví lidé vyhejbají, tak moji chudí tebe se liknují.“

Bohatství: „Toť jest již s outržkou k svádě blízké, lajnu[ff]lajnu] lajnm mě a hnoje koši přirovnati, kteréž páni jedí a pijí a ve mně se kochají! Aby za peníz mě v blátě na zemi našli, mne otrou a propijí mě i z lajn vyňatej.“

Chudoba: „Jeden měšťan římský, Pavel, dal jest to jméno řka: [155v]číslo strany rukopisuVšecko zboží za lajno sem početl. Neb skoupí tě mnozí v prévetích kryjí hluboko, a když tě snědí a utratí, tehdy se jim v lejno změníš v břiše a v mol se a v řež obrátíš jim, málo jich zahřeje.“

Bohatství: „A proč mne tvoji chudí, probuoh, žebří a beze mne živi býti nemohou? Ty si vražedlnice, ještos mnoho zmořila hladem, [156r]číslo strany rukopisua mnozí jsou, praví Písmo, pro tě shřešili. Ale mneť svatý Pavel manně, sladce, hojně s nebe spadlé, přirovnává. A jinde mne opět Písmo chválí, a tě zlořečí řka: Dobrořečené zboží, při jehož svědomí hříchu není, ale zlořečená chudoba v oustech nemilostivého.“

Chudoba: „Jakejžto div, že mě nemilostiví zlořečí a tě chválí! Však [156v]číslo strany rukopisune ten, kohož lidé, ale ten, koho Pán chválí, ten chvalitebný jest. A koho zlořečí, zlořečený jest, řka: Běda vám, buohatí neb sbohacení, jich jest peklo. A opět: Blahoslavení chudí, neb jich království nebeské. A protož veď je svatý Pavel manně přirovnává, že si spadlo dobré s nebe, ale zde zčervivíš a jedné leč s chudými spolčiti budeš je krmě. Jich jest království nebeské, tobě je [157r]číslo strany rukopisunelze zase do nebe jako i manně. Ale mnozí pro tu hodovníci a tě hledajíc jako pro mannu zahynú, jenž tě i v neděli zbírají, i v svátky dobývají. A tudíž jim jako manna zuošklivíš a po chudobě a nouzi, skrze robotný Egypt znamenanou, túžiti budou řkúc: Ó, bychom byli v chudobě radši česnek, cibuli, maso, kyselo jedli než z bohatsvím sladké zvěřiny a krmě lahodné, pro něž