[114v]číslo strany rukopisunás měl kto uraziti, upšiti, slovem dotknouti, leč s oužitkem cla vyplnění, totiž o kterýchž se nětco nadějem vzíti, od těch i trpíme, ale od jiných nic, aniž se těm chudým dáme po sobě voziti řkouc: „Což nás sobě koupil, že nás tepeš?“ Než i od řeky zlořečenství sme trpěliví, dokud nám do domův netekou, leč lajem a nemstíme se vědouc, že ač nepřeschne, ale brzo [115r]číslo strany rukopisusteče. Neb to zlořečenství v Zjevení drak vypustil jako řeku z tlamy své a ono před se plyne bez přestání, aniž můž zastaveno býti, totiž že jednou vydaná klatba aneb promluveno zlořečenství nemůž se zase vrátiti, ale před se plyne, by nikda víc opětované nebylo. Nébrž by hned zase dobrořečil, již dřevní zlořečenství jako řeka před se plyne, a ne spátkem a my oschnem [115v]číslo strany rukopisuopláknutí, ačkoli mnohých grunty víry těmi se jako onehdajší povodní zslabí a zviklí.

Kterak brány, taková zdrželivost, totiž že jako prostranně vždycky špíži do Prahy vezou a málo ven, tak lid tento celým dnem od vejchodu až do západu, ba i v noci žéře a nikdá syt není. Ano i v noci jako s lupy vejdouce ustavičně, měli by aspoň jako branám brániti, ustům nedadouc vůle, a vzlášť [116r]číslo strany rukopisuv svátky do mší, jakož i to když v městech bývalo, ani špíže do města v svátky, ani v ousta ožralství bránili vézti. A protož že jest zed i okolo města, i okolo hradův i kostelův, to znamená, že všech věcí ohájce jest trpělivost silná a brány střídmosti že víru, lásku, naději i opatrnost krmí, i spravedlnost. A pro spravedlnost též že se tříbí na šibenici a na rozhra[116v]číslo strany rukopisuní.

Protož tak hmotně svůj život ohmatajíc duchovního stavení, co zbořeného, obnovme a ustavme, a co zmazaného, obmejme, co pustého, osaďme, co neplného, vyplňme, co mdlého, posilňme, co tmavého, na jevo vynesme. A tak nás živý člověk nedobude etc., než ten všemohúcí Pán, kterýž nám tělo i duši dal, aby dobuda nás zase je sobě vzal a jim bezpečnější příbytek v sobě samém[dg]samém] samen v městě nebeském dal, amen. Amen.

[Vlastním rodičuom svým]text doplněný editorem[14]nadpis doplněn podle úvodního obsahu

Vlastním[dh]Vlastním] lastni rodičům svým, totiž otci s mateří, kněz Jan, syn váš, zdravé potěšení vzkazuji, a to ne z svých, než z oust Syna božího vyňaté řkoucího: Nepečujte, co byšte jedli, pili ani čím byšte se odívali. Víť Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete, protož hledajte prvotně království božího a spravedlnosti jeho a všeť bude přivrženo vám. Kterémužto potěšení dává rozum to vaše, jež mezi rukama máte, krajčovské řemeslo, v němžto