vymlu[109v]číslo strany rukopisuví, že tak naše práva spravedlnost ukazují a že tak má býti proti onomu písmu: Nebývaj praj spravedlivý příliš.

A jako rathúz zevnitř krásný a na věži se[dc]se] so trubači ohlašují, vnitř pak šatlava, katovna, skřipec, tak naše spravedlnosti zevnitř příjemné k oku s ohlašováním[dd]ohlašováním] ohlaſſowanii vysokým proti onomu písmu: Hleďte, abyšte své spravedlnosti nečinili před lidmi. A opět: Nechtějte v trú[110r]číslo strany rukopisubu trúbiti před sebou. Však proto bez přinucení, násilé aneb bez mušení a ukrutnosti nejsú. Pokání pak slavné v tomto světě a zjevné[de]zjevné] zgewnie proti zatracení jest tak lehké jako u pranéře šilink, hanba obvolání, cajch uši, ruce, oči nesú kleštěmi proti zevnitřní šibenici, jenž celé hrdlo odjímá. Ktož se tedy stydí zde káti a odkládá na budoucí očistec, ten jest roven [110v]číslo strany rukopisutomu, jenž by stydě se u pranéře káti a trestánu býti, volil radějí za městem šibenicí, kolem trestán býti. Kajmež se tedy radějí zde.

Kterací klášterové, takové modlitby v Pražanech, totiž že počnouc se modliti, i nedokonáváme, aneb dostavějíc vzhůru k Bohu modlitbu, potom ji hříchy zboříme a netbalostmi podlé onoho písma: Jeden se modlí a druhý zlořečí, jeden vz[111r]číslo strany rukopisudělává a druhý boří. Jakož zajisté gruntové toliko některých klášterův stojí aneb zdi, ale bez přikrytí střech, tak sú modlitby tohoto lidu, základ slov toliko z vezdajší modlitby majíce a zdi na to stavějí mše svaté, ale střechy spolu i s makovicemi bohomyslnosti nebeské až do vrchu nedokonávají, totiž modlí se slovy a poněkud skutkem, ale srdečnou žádostí a čistou myslí, jako bych řekl [111v]číslo strany rukopisuústy toliko, a ne duchem a pravdú. Neb žádná modlitba není prospěšná, která v sobě střechy setrvání až do konce nemá. Neb lepší jest konec nežli počátek. Jako pak klášterové někteří sú bez střech, někteří v polovici zkažení, někteří v některé stránce, jiní pak hned nebytedlní, toť znamená, že modlitebníci sú takoví, ješto se mnohými slovy modlí, avšak z těch ze v[112r]číslo strany rukopisušech modliteb v jediné ledva někdy maličko pozdvihnú se ku Pánu Bohu. Ale že sú mniši byli vyhnáni z klášterův a opět sú zase přijati, toť se rozumí, že pokrytství mnišské[df]mnišské] mnizſké, kteréž se k lidskýma očima působí, dávno bylo od modlitebníkův zavrženo, ale nyní opět jest přijato a pojí se v jedno proti onomu písmu, jenž dí: Když se modlíte, nemodlte se na úhlech rynkův