způsobou větší se v slovích okazuje nežli jen v skutku, pravíc se býti po všem světě, jako jsa k přirovnání všeho světa jako Malá Strana k Praze celé. A také i to se skrze ty oddálené zdi znamená, že totiž tak jest oddálena trpělivost od církve římské a že toliko jest zahradami a vinicemi rozkoší opletena a protejčena. Rozdílť jest však trpělivosti naší a protivníkův, totiž že my se aspoň chystáme trpěti a potom nechcem, ale oni se nikdy nechystají trpěti.
Ale že král v cizí zemi a hrad s námi, to se znamená, že naděje hříšných, ačkoli krásná, ale prázdná bez Boha podlé onoho písma: Naděje hříšných zahyne. A opět: Daleko od hříšných spasení i Spasitel; jako od hradu pražského král a ještě dál. Itemcizojazyčný text páni hradští skrze Hradčany k hradu nalép drží a najblíž se seznávají, že sou totiž najdál od lásky Vyšehradu a od víry a najblíž od naděje, řkouc se urozené vysoce a boží strejce, Pán Bůh je bude súditi podlé jich urození důstojně. Nedadí se žádným hrozným písmům od naděje odlúčiti, než u víře, v lásce, v ctnostech se neobudou, toliko jen jako Vyšehrad s trubači a s bubny přejedouc, u Prahy v kostelech se nezastavíc, upřímé na Hradčany naděje na hospodu odpočinutí omylného jedou.
Hrad pak dobře jest na hůře i ozdobně založen, v sobě maje chrám, a v tom kapla svatého Václava, hrob Víta, Vojtěcha, Jiřího i všech svatých, soudnou světnici, kanovníky, střídníky, koraly, jeptišky, kněží, řemeslníky. Ješto to vše znamená, že naděje naše z těch a v takových věcech stojí. Než více v králi, v ohradě, v hradích, v tělech mrtvých svatých předešlých a v jich přímluvách a v mnišských mšech i v jich modlitbách, v ozdobě chrámův, v řemeslích i v práci vlastní doufaní i naději máme, i v mstitedlných soudcích nežli v Pánu Buohu našem, jenž na výsostech přebývá. Jestli jinak jest, tedy máme z povinnosti pečovati, abychom vyplnili vůli boží hleděti cti a chvály jeho i vzdělání bližního, by pak měl i život náš v něčem zlém újmu trpěti, nežli bychom vzdělávali ozdobně hrady, kláštery neb rathouzy etc.cizojazyčný text
Bez krále a soudu tudíž sobě stesknem, a bez Boha vždy bychom rádi živi byli. A mnozí by rádi, by Pána Boha nebylo, aby nad námi nepomstil, abychom sami svoji
