díl Čech aneb pravdy boží aneb krve Páně přijímaní zaměstknali protivníci obyčeji mnišskými a jich poboňky. Ale táž řeka zlořečenství, kteráž hájí nám k protivníkům, hájí i nás ďáblům protivným, neb nemají přístupu k bezpečným a blahoslaveným podlé čtení řkoucího: Blahoslavení ste, když vás budou zlořečiti lidé, řkouc všecko zlé proti vám. A jako zamrzlá řeka a ledem přikrytá víc škodí Praze, tak i lichotou zlořečenství přikryté a ošemetností škodí víc a lepší přístup má. Důvod na Jidášovi. Ale že v Starém Městě židovském jest miesto v koutě, samotně se zamykajíc, tak u víře naší pikhartové sou pokoutní, samotně se ne bytem, ale oumyslem oddělujíc. A jako židé o svátosti velebné nic nedrží a nás klnou pokoutně v zbořích i v školách, neméň toho pikharti mají, protož tak a ne jinak k nám se zachovávají. A jako židé minci kazí, groše ustřihují, ukrádají, lichvami vyžívají křesťany, tak pikharti újmu víře činí u vážnosti, v drahosti i v rozumu podlé přísloví: Přítel mytel a groš víra. Nadto i vo statek, i o duši podtají hledí křesťany připraviti a nočně půjčiti a z nich duše vytočiti jako židé krev, kdež mohou. A ktož s nimi obcuje a jim zastaví svou víru, lásku, naději, tudíž se v nich prostojí, že náh křesťan zůstane. A jako židé za staré groše nové dávají, tak tito novou víru za starodávní dražší. A potom ji spálé a přepustí, obraz na ní zruší, že ji žádný nepozná, židovská li jest, čili křesťanská, když na ní rázu nezůstaví Pána Krista. A jakož říkají, nebudou li židé vypleněni, že Prahu snědí, tak pikharti na duchovním bohatství vyjedí Prahu, pomalu půjčujíc svých falešných artikulův, z mědi falešné skovaných bez rázu božího.

Jako jest Vyšehrad chatrný, tak chaterná láska – otrhaná, nespojená spolu a sstydlá, zbořená, chalupná, tak že se řídko soused souseda drží, než každý sám o sobě. Každý totiž sobka hrá a co se jemu, ne bližnímu hodí. Naliť jako v městě spojeném, ustaveném každý soused silnější i dům pokojnější, než když po vesku roztrhané sedí, tak v lásce obyčejně křtaltovnější sou města než v svářích, v nichž království pustne a dům na dům padne k podobenství tohoto Vyšehradu, jenž je ne císař, ďábel, ale sami domácí zkazili. Totiž že žádný nás nemůž od lásky boží a Kristovy odděliti, než leč sami se odděliti máme od ní. Ani mocní