umrlčinou pojmenoval, ne zle, poněvadž každý skutek lidský, jehož věrný zákon Duchem nazvaný zřejmým přikázaním neobživuje. Jako tělo bez duše ošklivá a smrdutá mrcha jest, všech mnichuov a prelátův dekrety i agendami duovodnými nezkřésitedlná. Nezdá liť se to komu hodnověrné, poraď se o to s obojím Zákonem pilným čtením. A tenť netoliko se zapří těm pověrkám, lidským zámyslem zplozeným, život dávati, ale i přizná se, že jim, ač se který mníti mnějí, vydírá skrz Izaiáše a svatého Marka v VII. kapitole: Opustivše přikázaní božie, držíte ustanovení lidská, křty kalichuov, nádob a měděných věcí, totiž zvonuov a loží, a podobné k těm činíte mnohé, totiž křty a svěceniny, jako jehněd, suol, minu, kropáč, ofěru. I prej pravil jim: Čisté ste zrušili přikázaní boží, abyšte zachovali ustavení svá. Tím míní Pán spasitel, že jako mrcha zdraví živých, tak porušijí lidská ustavení přikázaní božích, je jaks nakažujíc a mdla činíc a jimi se jako mrcha živým svým smradem porouhajíc. A zdaž to není porouhání, že Pán velí v sedmeré svátosti spasení posvěcovati. A tito pak, jako by málo svátostí viďal, v lecčems jiném sobě spasení zasvěcují. On kázal křtíti stvoření věrné, a tito pak křtí zvony, ješto ani spaseni býti, ani věřiti mohou, svatých jména jim přezdívajíc, svatým i Bohu i Duchu svatému se rouhajíc, jej na daremnú, prázdnú, bezdušnú věc berouc. A božskú moc nad krúpami, nad ohněm, nad ďábly, zvonu poroučejíc svým dóvěřením, co jiného než modlářství zpohanilé stropí a v něm bez odpuštění hřích a přikázaní boží odporné, jenž toho brání, porušují a u lidí svátost sedmeru zlehčují a zpušťují. Leckams její přenášejí moc kradmo zrádně i zlodějsky. Pán volá: Čisti buďte, kteří nosíte mé nádoby. A oni pak to přikázaní ruší, zanedbávajíc se samých světiti a křtíti křtem pokání ctnostného, všemi se przníc hříchy. Nádoby kostelní křtem světí, a naliť to nic platno není, poněvadž vše, čehož se dotkne nečistý, nečisto jest a čistému i nesvěcené čisto a svato jest, což koli v ruku vezme podlé obého