ru[55v]číslo strany rukopisukou pateny ani kalicha, jako ty mně sama krájevši a předkládavši mísy se nedala tknúti ani po pití sahati, ničímž tím mně neobmeškavši. Anižť hovoř v mysli tvé řkúci: „Poněvadž nazýváš ty poběhlce, ktož sou, byvše pod obojí způsobou, přistoupili k jedné neb ku pikhartuom, teď já, přestoupíc k obojí způsobě, s poběhlci bych neustavičnými přičtena byla.“ Ne tak, má paní Doroto, ne tak! Velikýť jest tu rozdíl. Neb poběhlec slóve ten, [56r]číslo strany rukopisukdož od čeho odběhne, jakož jest hanba ženě od muže utéci neb stolícímu od chleba. Protož i nestydatí sedláci neradi od chleba, nechajíc ho na stole, leč s pohaněním běhají. Takť jest hanebná a mnohem hanebnější poběhlost od kalicha Páně aneb od obého pikhartuom odstoupení, vše poběhlost slóve. Ale od pikhartuov k pod obojí způsobou víře nebo od jedné k oběma[ax]oběma] obiebiema přestoupení neslóve poběhlost, ale přiběhlost neb doběhlost celé svá[56v]číslo strany rukopisutosti a sytosti. Neb ktož přistoupí k kalichu Páně, všakť ten nepohna[ay]nepohna] nepohha od první, těla Pána Ježíše, ale drže své tuhou věrou, přijme k tomu krev předrahou. Ale kdož by k jedné způsobě přistoupil, tenť jest odběhl od krve Páně, musí se jí odpřísahati ve mšale, musí zlořečiti, kacéřovati ji i se samého, že ji přijímal. Též ktož je k pikhartům přestoupí, musí haněti a kléti to obé dvé a opustiti. I ty, ktož přijímají, haněti, kléti, kacéřovati, modlářovati a je [57r]číslo strany rukopisuodřezovati od spasení a tak jako místo těla anebo krve Páně jedení a pití zuby utrhavými maso a krev Pána Ježíše jako hladožízniví jestřábi svrchu pravení.

Protož[az]Protož] rotož to věda, prosím tebe, nerozpakuj se přijíti té svrchu psané odplaty od Pána Buoha aniž se styď svému Zikmundovi vejsluhy z téhož stolu podati a čeládce své jako ondy s svého stolu. Nebť jest napsáno, že drahý Pán bratří, sestry i děti chce, aby společně vesměs byli ou[57v]číslo strany rukopisučastni těla a krve jeho drahé podlé proroctví v epištole k Židuom opáčeného: Po tomť pokrmu a nápoji z dětinství vyroste v věčný život. A spíš vyspěje, než by jej suchopárnou, tepilou, vyschlou, uzenou, k svrčku podobnou krmila němčinou, na níž jest sytosti jako na kobylce suché k snědku a ne víc. Tou budeš li ho krmiti, ztepiléť, zakrše a zamře v suchosti třpaslkové, neb víš, že Němci ne na[ba]na] ma sytých, toliko barevných obrazích se pasou a na lakomství. A vejš těž[58r]číslo strany rukopisuce