krátkým psáním vyptání vašemu na mne o tom pokoji odpověd dáti. A vy ste se zařkli neobleniti toho sami přečísti neb jiného čtoucího přeslyšeti. V tom sobě dobrou vůli pozůstavivše, budete li chtíti neb nechtíti na vyslyšeném se upokojiti aneb přestati pro nedozrálost věku mého, jejž ste spatřivše, dětinským zapáchati bez poroka nařkli, na nichž orteluov nepřestávají, než toliko na šedivých hlavách. A protož já, pokudž sem maličký, myslím jako maličký, mluvím, píši jako maličký, totiž dětinským příkladem vám věda, že nevíte toho hustého přísloví, že jako staří nejspíš moudrost, tak děti najspíš pravdu povědí. Nebo souc sami nehněviví, by se jiní z pravdy hněvali, nevědí.

Tomu, čemuž římským jazykem vaším pax, pactum, compactatacizojazyčný text říkají, témuž naším, českým, pokoj, ukojení, přikojení říkáme. Jelikož proto pacta i compactata bývají pokoj v obci, ukojení dětem, přikojení nemluvňátkuom náleží zarmúceným. Kterak pak nemluvňátka přikojují, tak děti kojí, tak obec vší říše křesťanské v osobě prvotní apoštolské obce, totiž církve, Pán Ježíš Kristus jako milostivá matka pokojí, a neboližto cestu k pravému pokoji ukazuje ve Čtení svatém, kdež se čte o sváru z pyšného vejšení, vzniklém mezi učedlníky, zpínajícími se nepokojně: Postavil maličkého u prostředku nich, řekl: Jediné leč obráceni budete jako maličtí, nevejdete do království nebeského, do pokoje neomylného. A nedí Pán Kristus: Nemůžte do království vjíti, leč hlavu jednu, Petra, totiž papeže, míti budete s mečem, aby chlapům a světské moci uši sekal jako Malchovi, aby neslyšeli kázaní a aby vás hájili, a vám aby jazyky zkúsil a zkrátil týmž mečem, aby hříšných pokoje jako mečem na obě straně vostrým nerušili a jich nebouřili, obci kážíc na jich ospalé v hříších upokojení.

Aniž dí Pán Kristus: Nemůžte pokoje míti, jedné leč bude papež hlava, maje panství nad králi země. A ten aby hájil vás kladbami, svěc hašením, tak poživete pokoje vy, kardinálové, arcibiskupové na zámcích, biskupové na svých dvořích, majíc služebníky kadeřavé, šarlatné. Sami též v šarlatě na krásných koních, s trubači v houfích, Petrovy totiž klíče od nebe majíc na praporcích a panenské petlíky, žen houfy na šperlošních vozích, pacholata krumpovaná, blázny merhované, deky tafatové, stoly a kuchyně tučné a sídlo bezpečné, aby pod vašimi křídly mohli všickni pokoje užiti, duchovní i světští, každý maje na svém dosti: Králi na svém