nevyvrátí z oust svých. Příklad toho obého na Jobovi, kterýž jest byl sčervivěl a červům sestřička přezděl a hnis jako zkazilý z sebe strouhal. A když jest v se víno skroušení, pokání a trestání dal vlíti, umořeni sou v něm ti červi, o nichž sobě stejskal v III. kapitole řka: Kteří mě žerou, nespíť, totiž hříchové a ďábli. Avšak Pán Buoh jest ho sobě nezušklivil, ale ochutnal víc, víc než prvé, dokudž jest byl scelivým, žádným, žádným červíkem pokušení neprolezlý ani zvrtaný, jakož jest psáno, že kde se byl rozmohl hřích, tu se rozmohla zase a přemohla milost buoží.

Scelivý pak sejr druhý nám to mluví, že člověk ten, kterýž zákon desatera přikázaní buožího, nám do přirození daného, naplní, že ten bude trvalý, živý a zdravý i Bohu milý jako zcelivý sejr, jakož psáno stojí v tom rozumu, že kdož naplní je, že živ bude v nich. A jinde Baruch v témž rozumu nazývá je knihy přikázaní života. Též také naplnění dvú přikázaní najvětších, milování, podlé kanoniky svatého Jana z smrti v život scelivý, zdravý, svatý a věčný přenáší. A toť se obé pod krátkostí míní v textu svrchu dotčeném Jobovu, kdež praví: Život a milosrdenství dal si; totiž přikázaní života milosti a lásky, jímž bych mohl při scelivosti a nevinnosti a trpělivosti ostati a setrvati, ale že přidává: a navštěvování tvé ostříhalo mne; tu zavírá, že najvíc vírou milý a spravedlivý živ jest a při scelivosti trvá, kteráž se skrze navštěvování rozumí. Neb věrou s námi jest Pán Buoh, věrou ho k sobě přitrháme věříc, že jediné leč k nám, k svému stvoření, jako hospodyně k sejru bude přihládati a nás střéci, že jest nám nelze doseděti bez skázy, jakož sám řekl: Beze mne nic nemůžte učiniti. A protož věříme, že vždy nás navštěvuje a vždy ostříhá, jakož mluví jeden věrný řka: Spatřoval sem Pána vždycky, neb jest mi po pravici, abych se nepohnul. Věříme i tomu, že jako dobrá hospodyně sejr otírá, tak nás otírá a opláká křtem svatým z špíny přirozeného hříchu, jenž se potí z nás skrze žádosti zlé.

Slušíť i to věděti, aby pak najlepší sejr byl a nejscelivější neb nejzalitější vínem zkazilý, že chuti žádné ani pužitečné, sytosti dostatečné nemá bez chleba a nápoje, tak i my, lidé, buďto kající, neb nevinní, leč přijmeme k sobě živý chléb a nápoj, totiž Krista, skrze víru duchovnie