koží a tělem vodil jsi mě, život a milosrdenství dal si mi a navštěvování tvé ostříhalo ducha mého. Budu li nemilostivý, běda mně, pak li spravedlivý, nepozdvihnu hlavy mé, nasycen jsa trápení.

Z té řeči jest zřejmo, že jest člověk stvořen jako sejr. Což tehdy snad díme: A poněvadž jest tak, tehdy Pán Buoh našimi hříchy jest vinen? Však kdyby do sejra syřiště smrdutého bujného telce aneb chlípného berana s žaludku nepřiložili, sejr by se nezkazil ani červy rozlezl. Tak kdyby člověk syřištěm hříchu nebyl počat, nemohl by se hříchy zkaziti, jakož psáno: V nešlechetnosti počat sem, protože mě v hříších súci porodila máti má. K tomu ne já, ale podobenství sejra mluví, že kdyby do mléka vydojeného syřiště nepřičinili, sejr by nemohl býti. Tak kdyby rodičové hříchu snití neučinili, člověk by se nenarodil. Mluvíť i to podobenství sejra, že ten, kdož syřiště do sejra přikládá, že též i soli přikládá a přisejpá, aby přemohl syřiště, aby se nesmradilo. Tak Pán stvořitel, ačkoli jest stvořil nás a dal se nám v hříchu počíti, ale však jest i soli přirozeného zákona neobmeškal v nás vsypati, kterýž by nám hříchy se nadál zkaziti, jakož psáno, že pohané od přirození ty věci, které sou zákona, plní. A též pohan Cicero zná se k tomu řka: 3 lib. Tuscu.: Souť semena v smyslech našich, jimžto kdybychom dorostli, samo by nás přirození k blahoslavenému životu přivedlo. A protož tehdy hle, to podobenství sejra vymlúvá Pána stvořitele, jenž jest nás v tvořidle vzkřísil, že naší zlostí a zkázou on vinen není, an i hospodyně zkázou sejra nebývá vinna, když neuskoupí se ho vosoliti, jako sluší, než sejr vinen bejvá a přisouzen sviniem.

Neb zlý člověk k zkazilému a zčervilému sejru jest podobný takto, neb lakomec jest takový před Buohem a smrdutý jako zapařilý sejr, neb své zbuoží paří v zadušité truhle aneb v zemi pod kamenem, nedada mu ani vyvětřeti mezi chudé, vždy jen na draho chová, až se mu ztuchne. Jakož jest přísloví praj: tak jest skoupej, radějí zsmradí, než by jiným dal. Jiných pak šest hříchův v červích sýrových nám se ozývá, totižto takto: Pejcha v skoku červův, neb člověk, sa jako červík, vždy se vysoce nosí a zpíná. A tohož věz na znamení v Izaiášovi v XIII. kapitole: Pod pyšného Lucipera červ podstřen jest. Smilstvo se zjevuje v položení červíkuov, jenž se jich tak spěšně nezčíslný počet