stojí, a to vše pro některého poustevníka modlitby sem udělala. A pro žádného chodce žebrotú klášteru ani hradu ustavena nemáš, nébrž ani domu.“

Chudoba: „Pravás, toť jest, cožť sem svrchu pravila, že honíš, ktož utíkají, žeť neutíká. A ktož tě honí, že sobě orličí křídla uděláš a nedáš se honiti.“

Bohactví: „Nepravím já, kto mi utíkají, bych ty honila, ale že chudoba, kteráž honí Pána Boha, že já jí sloužím a po ní jako za Pánem Kristem ony ženy jemu přisluhujíc. Též za Céfasem a za Pavlem chodím, aby se naplnilo ono písmo, jenž dí: Mlád sem byl a zstaral sem se a neviděl sem spravedlivého opuštěného ani semene jeho hledati chleba; nebť jest jim ve čtení slíbeno, že hledajícím najprv království božího všecky věci budou přidány. A sedláci říkají, že je blahoslavený chudý, kteréhož almužna hledá. A protož tedy není má vina, nedá li se hojně všecko chudým žebravým, než jen za peníz, za groš neb za sukni, za ukruch, a ne za pecen, totiž jako za prst, a ne za celou ruku. Jakoť by byl svatý Petr nebyl vinen, nevyjda z žaláře, kdyby ho byli nevymodlili na Pánu Bohu, a ne na něm samém ani na Herodesovi.“

Chudoba: „Poněvadž spravedlivého Ambrože, Augustina, Bernarda neb Dominika plemeni se dáváš pro jich předkův kápi a zákon a modlitby, že sou se přetvořili pokrytě, jako by Ambrož neb Dominik etc. byli v takových kápích a s takovým viatikem. Ačkoli v jiných světských lidí hříších sou, chtí jmíti Ambrože spravedlivého etc., Dominika odplatu, pročež pak se nedáváš Pánu Kristu pro jeho modlitby, nébrž pro jeho přikázaní, jenž ač se samo nerado, ale v Kristův se je život chudý, drstnatý, nemocný obléklo, súc pokřtěno ve jméno Pána Krista, jenž o mně dí: Kto vás přijímá, mne přijímá. A kto vám dá číši vody proto, že ste Kristovi, zajisté, pravím vám, že neztratí odplaty své. Toť jest Pán těžší kápě chudoby a nemoci kříž nežli súkenná kápě nebo než súkenný kříž. A že pravíš, že tvá vina nebude, nedáš li se, k tomuť řku: Byť pak i vina nebyla, ale nebudeť také, nedáš li se, ani odplata za to. A přesto jestli že oslyšíš prozby Pána Krista se vší církví, modléce se za tě Bohu Otci řkúc: Otče náš, jenž si na nebesích, chléb náš vezdajší daj nám dnes, nebudeť div, že oslyšíš prozbu mou a nezloupáš okov skouposti, jimiž okována se na hradích, v městech, v truhlách býti pravíš.