Užívaj, prosím, řka tobě, má paní Rybová, rozumu lidského, a ne jména povahy rybího věda, že ryby lapány bývají na udici a z rozkošné, vlažné vody v var překládány bejvají horúcí. Nechceš li na jiných říčných rybách, ale vezmi sobě na svém Rybovi, manželu, příklad, od něhož si ty Rybová jméno, ač snad ne rybí povahy, vzala, kterak jest též oplýval v té rozkoši vodě, tekúcí podobně za mnoho let, až jest ondy do vrše smrti polapen. A střeva jeho plodu dodnes nůž žalosti kuchá a tělo jeho červi jedí. A lupiny jeho svrchu pravené žádáš na sebe uvléci a nic se smrti jeho neděsíš. Ba pozoruj prosím milosrdenství Páně při tom, že jeho umořiv tebe ponechal, aby se kála, osvobodně tě jaks z manželstva jako z teskné posady neb z haltéře, aby na sucho vyplynula, a ne rybovsky, ale lidsky živa byla, sušéci se a pekúci pokáním svatým, aby mohla ústy jeho okušena býti s onou rybou pečenou po z mrtvých vstání jednou, aneb s oněmi na púšti od zástupův snědenými. A ty pak jako opilá ryba vodou tomu nechceš rozuměti, ale v lupiny loupežných peněz chceš se doobvléci a v ten haltéř manželstva zase vplésti pro kus závoje neb bochence velmi chlebně. A na rybu z toho haltéře, sakem smrti vyloveného, zapomínáš aniž sobě toho s strachem očekáváš. Kdyby na to pomněla, tuším, že by z té rozkoši i z lupin vynikla se.
Pomni, prosím tebe, pomni, má paní Rybová, pomni, že ďábla lákače po rybářsku nikdyž se neskryješ ani v haltéři manželství, ani v rybníce pastvin plného vdovstva. Nebť on všudy udici svou zahází, chtě tě lapiti a uloviti v té vodě rozkoši a umrtviti, aby se naplnilo proroctví svatého Pavla, řkúcího: Vdova, kteráž jest v rozkoši živa, mrtvať jest. Totiž již jest ta jista umrtvením udicí ďáblovou, kterážto udice jest hřích lakomství, na tomť jest nástraha summa V set kop, mlask, mlask, již se jen obliznouti, to cos pochlebného. Vlasiny pak, na nichž ta udice visí, jestiť písmo ve dckách zapsáno a v knihách městských a v kšaftu a toť se trhati jako vo třech prameních šňůra nemůž. Toho ty posvědčuješ, když pravíš, že ty o to nemůžeš nestáti, co je tobě zapsáno. Prut pak ten, kterýž nastavuje vlasu, aby dál dosáhl,
