i smrti vyvejšen, uprázdněn, svátečen, upokojen, bezpečen, kstvouc, blýskav, jasen, osvícen, mlád, jadrn, zvolen, silen, trval, královský a božský.

Toť hle, to tak a v tom podobné rouchu království boží, jehož prvotně hlédati radí na počátku předevzaté potěšení. Než že tak při témž nerozdílnú prací radí hlédati i spravedlnosti jeho, totiž boží. Slušíť věděti, co jakáť jest spravedlnost boží, že se dělí od naší spravedlnosti, jenž jest navrátiti každému, což čí jest. A protož poněvažd Pán Buoh, jemuž říkáme: Přiď království tvé; má své vlastní království, a ne naše. Když by spravedlnost jeho byla takováž jako naše, mohl by žádnému podlé spravedlnosti nedávati království svého. Než žeť jest jakás jinačejší a neznámější spravedlnost boží, poněvažd že každému podlé zásluhy toho království nebeského odměří jako z celého postavu víc neb méň. Jinéť pak písmo zní, že chce dáti poslednímu, totiž menšímu v zásluze, jako i prvnímu, totiž v zásluze většímu, příkladem drobného kvítí, jež odívá tak, až jest praj veliký, múdrý Šalomún nebyl odín jako i ni jediné z nich. A aby to obé našemu smyslu odporné v své pravdě celé mohlo zůstati, musíme tomu tak rozuměti, že ačkoli každý spasenec zvlášť dosti toho království míti bude, ale však jeden víc než druhý míti může, jako ačkoli veliký i malý oděný, každý vzlášť má celou sukni, avšak větší má veliký nežli malý. Avšak ještě i ten příklad, komu se zejména a komu méň dostati má, na nejistotě zavěšuje. A protož že jest nám míra spravedlnosti boží nejistá a neznámá, rovnáť se losem nejistým a náhodným, jímž jest zaslíbená země dělena mezi syny israhelské, jež jest metané řídil podlé řeči Ducha božího sám Pán, aby se dal, ne čemuž kto chtěl, než komu on co ráčil, víc neb méň, lepší neb dobré. A protož vždy spravedlnost boží slóve, by se pak několikrát víc dostalo jednomu než druhému, jakož se k tomu sám přiznává řka, že je ten díl jeho spravedlností dělen, když jest plášť království israhelského, z dvanácti pokolení sšitý, proroctvím Achiášovým z dvanácti pokolení rozdělen