flekův, a oddal Šalomúnovu synu Roboamovi dva fleky, totiž dvoje pokolení, a Jeroboamovi, téhož Šalomouna slouze, oddal deset flekův, desatero pokolení znamenávající. Avšak ne méň Roboam zůstal ve dvém pokolení králem jako Jeroboam v desateru. A proto vždy to obě sloulo nerozdílně země svatá zaslíbená a boží království. To je, že Pán Bůh všecky lidi dělí svým královstvím, avšak mu ono vždy přesto neméň celé zůstává podlé bližšího nám příkladu v pašiji, kdežto sou sobě rytíři jeho roucho dělili losem, a sukně jeho naskrz setkaná vždy celá zůstala. A praví, ktož sou ji potom u franského krále viděli, že ji až do dneška žádný netoliko rozděliti, ale ani ustříci nic nemůž. To pak, že sou se rytíři o plášť drali a o sukni losovali, že se tak a víc dřem všickni o zemské fleky a o zbuoží, dědictví neb o panování na nejistotě jako na losích, zanechavše království nebeského. Blyští se v témž i to, že Pán Bůh svou spravedlností nebrání lidem mezi sebou zemského království, skrz plášť znamenané, losem děliti a sápati. Ale nebeské, skrz sukni znamenané, losem, totiž řídkým, nahází, jakož všem čtyřem se dostalo pláště, ale sukně jedinému, kterémuž přál los, k fleku pláště se dostalo, nebť nevelí. Tomu, ktož k plášti zevnitřnímu prvé sahá, velí i vnitřní plášť pustiti, aby rozumným návěští dal, žeť ne každému, komuž popřeje zemských věcí, dopřeje nebeských. A že ktož prvotně stojí o nebeské věci, že jim druhdy prvé i časných věcí popouští k požívaní.

Avšak i to jest království božích spravedlností, když některé jako bohaté zlatohlavem kusem zemských, časných, totiž nebeských věcí oděluje jako kusem pláště. A některým pak celou sukni, totiž věčným královstvím, v čtvrtých kněhách Ezdrášových, o nichž jest psáno: Já, Ezdráš, viděl sem veliký houf korunovaných na hůře Sion i odpovědíno jest mi: Toť sou ti, ješto sou smrtedlnou kytli aneb sukni složili temnou a nesmrtedlné sou stkvoucí sukně přijali od Syna božího. To je: a kteří sou proň časné jmění promrhali a v mrzkosti měli svět a život tělesný, hovadný Sophoniáš prorok hostinským aneb cizím rouchem jmenuje a svatý Juda téhož jako zmazané sukně nenáviděti radí na návěští, že žádný