sú lidé. A jako Malá Strana jest blíž od hradu a Hradčany najblíž, tak protivníci bližší sú od té naděje a najblíž vysoce urození, totiž že i se zlými skutky nadějí se spasení.
Jakoví kostelové, taková v Pražanech opatrnost, totiž umění a moudrost. Neb jakož sou krásní kostelové, tak krásná učení mají a kázaní pravdy zákona opatrnost v městě tomto. Ale nětco zbořených jest, toť jest, že proto někdeří sú také, ješto pravdu boží, kakamerdytové s obou stran, lecos leckams věříc a pochlebujíc hříšníkům po mnišsku z prebend. Ale koleje, školy vždy cele stojí, rathouzové, šatlavy, pranéř, šibenice též, a vždy se šlechtí vcele, tak pohanská umění a spravedlnosti vždy trvají v Pražanech: v soudích, v popravách, v ortelích, v oklamáních, v trzích, lichvách. A vždy se vymluví, že tak naše práva spravedlnost ukazují a že tak má býti proti onomu písmu: Nebývaj praj spravedlivý příliš.
A jako rathúz zevnitř krásný a na věži se trubači ohlašují, vnitř pak šatlava, katovna, skřipec, tak naše spravedlnosti zevnitř příjemné k oku s ohlašováním vysokým proti onomu písmu: Hleďte, abyšte své spravedlnosti nečinili před lidmi. A opět: Nechtějte v trúbu trúbiti před sebou. Však proto bez přinucení, násilé aneb bez mušení a ukrutnosti nejsú. Pokání pak slavné v tomto světě a zjevné proti zatracení jest tak lehké jako u pranéře šilink, hanba obvolání, cajch uši, ruce, oči nesú kleštěmi proti zevnitřní šibenici, jenž celé hrdlo odjímá. Ktož se tedy stydí zde káti a odkládá na budoucí očistec, ten jest roven tomu, jenž by stydě se u pranéře káti a trestánu býti, volil radějí za městem šibenicí, kolem trestán býti. Kajmež se tedy radějí zde.
Kterací klášterové, takové modlitby v Pražanech, totiž že počnouc se modliti, i nedokonáváme, aneb dostavějíc vzhůru k Bohu modlitbu, potom ji hříchy zboříme a netbalostmi podlé onoho písma: Jeden se modlí a druhý zlořečí, jeden vzdělává a druhý boří. Jakož zajisté gruntové toliko některých klášterův stojí aneb zdi, ale bez přikrytí střech, tak sú modlitby tohoto lidu, základ slov toliko z vezdajší modlitby majíce a zdi na to stavějí mše svaté, ale střechy spolu i s makovicemi bohomyslnosti nebeské až do vrchu nedokonávají, totiž modlí se slovy a poněkud skutkem, ale srdečnou žádostí a čistou myslí, jako bych řekl
