[46v]číslo strany rukopisujestiť utěšenie a sladkost, kteráž pocházie z milosti Božie. Tú milostí jakožto tukem naplněna buď duše má! Budúť také paseni u věčném nebezpečenství, a toť sú pastvy zelené, neboť nikdy neuschnú. Ale vždycky budú zelené, v kráse věčné trvajíce, toť jest zajisté ta země živých, o niež věříme, že v nie uzříme dobré věci Pána svého. Jakož die David: Nasyceni budem dobrými věcmi domu tvého. A toť sú dobré věci, nepostižená sláva všech blahoslavených. Nebo die svatý Bernart k obrazu Božiemu: Stvořená je duše rozumná, všemi jinými věcmi stvořenými zaneprázdněna býti muož. Ale naplněna býti nemuož nižádnú věcí menší Boha než toliko samým Bohem. Tú nevýmluvnú slávú netoliko naplněni budem, nébrž až dokonce opojeni. Jakož die Buoh skrze Jeremiáše: Opojímť já duše kněžské tukem. Toť učiní na té veliké večeři věrným připravené, kdyžť se přepáše a káže jim siesti a chodě bude jim posluhovati pokrmem své slávy. A víno divné sladkosti a veselé dáť jim. Tehdyť die stolicím onu řeč piesniček: Jezte a píte, přátelé moji, a opojte se ne od vína, najmilejší! Die též Isaiáš: Ční tehdy zajisté radostí mnohú a slávú nebeskú. Ó, Bože věčný, kterak sladce a hojně tehdáž věrní[ab]věrní] wiem tvoji opojeni budú z hojností domu tvého! A z prúdu utěšenie a rozkoší tvých. Nebo u tebe jest studnice života, studnice bez nedostatku, hojná blahoslavenstvie, života a slávy. Zajisté na tvój duom slušie svatost v dlúhosti dnuov. Tenť