spěšně přeběhne. Jakož apoštol k Korintóm die, že v rychlosti a okamženie v poslednie trúbě to se stane. O té trúbě die Jeroným svatý: Kolikrátž na ten den zpomenu, vším srdcem se zstraším. Neb jiem li, piem li, nebo co jiného činím, vždycky mi se zdá, že ta hrozná trúba zní v uších mých. Vstaňte, mrtví, a poďte k súdu! Na ten den a na ten čas má často pamatovati, ktož jest zamúcený a břemenem pokánie obtiežený, a veliké odtud potěšenie vezme v duši své. Jakož svatý Řehoř die: Den ten, najmilejší, před očima vašima položte. A což se nynie koli těžké zdá, všeť se oblehčí, když k onomu bude přirovnáno. Máme se také dne toho lekati, neb jest den hněvu den veliký a hrozný velmi. Jakož Sofoniáš die: Hlas dne Páně hořký, zarmúcený tu bude, silný, den hněvu, den ten, den zámutku a úzkosti, den biedy a psoty, den temnosti a mrákoty, den mlhy a búře, den trúby a hlasu jejieho. A Izaiáš die: Aj, den Páně ukrutný přijde, plný rozhněvánie, hněvu a prchlivosti. O němž Johel die: Slunce obrátí se v temnosti a měsiec v krev prvé, než by přišel den Páně veliký a hrozný. Ó, jak se jest toho dne bál svatý Bernart řiekaje: Když myslím, že mám umřieti, rmútí mne hruoza, majíc přijíti, před níž nemohuz bezpečen býti. Zstrašímť já se dne hrozného, hněvivosti prchlivého, denť bude pláče a lkánie, den pomsty a zatracenie. A jinde die, že odkrytí stanú před stolicí Kristovú, aby slyšeli hlas odsúzenie, kteří sú zacpávali uši své k hlasu