[617r]číslo strany rukopisuHospodine, pokorných ustanoviteli, jenž nás svatého ducha osvícením těšíš, rozšiř nad tiemto sluhú tvým N. milost svú, aby skrze něho tvého v nás počili bytie příštie. Skrze téhož hospodina našeho Jezu Krista. Amen.

Jiný biskup dí tuto kolektu: Všemohúcí, věčný bože, nebeských i zemských věcí uskrovnitel, jenž sluhu tvého N. na královstvie výsosti a duostojenstvie ráčils vzvésti, puojčiž, prosíme, aby všeho protivenstvie jsa zbaven, cérkevného[a]cérkevného] czerkew nebo pokoje[3]vynecháno: darem ohrazen byl a k věčného pokoje radosti skrze tě dařícieho dojíti zaslúžil. Skrze Krista hospodina. Amen.

To učiníce, bude jedno kázanie k žákovstvu a druhé k obecnému lidu, vše jednoho času krátce.

Potom arcibiskup prostředním[4]vynecháno: a prostranným hlasem knížete otíže: Chceš li svatú vieru od křesťanských mužuov danú držeti a skutky spravedlivými chovati?

Odpovie: Chci.

Opět otíže jeho: Chceš li od buoha královstvie tobě puojčeného podlé spravedlnosti otcuov tvých spravovati a brániti?

Odpovie: Tak, jakž božskú posílen pomocí a utěšením všech věrných jeho moci budu, tak věrně vše činiti slibuji.

Tehda arcibiskup rozmluví k lidu těmito slovy, řka: Chcete li vy také N. knížeti a zprávci se poddati a jeho královstvie tvrdú věrú ustanoviti a ku přikázaní jeho poslušni býti podlé slova apoštola, jenž die: „Všeliká duše mocem vyšším poddána buď,“ leč králi jakožto povýšenému?

Tehdy od okolo stojícieho lidu a žákovstva jednostajně bude řečeno: Rádi, rádi, rádi!

Tehdy arcibiskup se všemi biskupy dí tuto modlitbu: Tebe vyznáváme, hospodine, svatý otče, všemohúcí, věčný bože, aby tohoto sluhu tvého N., jehožto tvého božského zpuosobení rozšafností z počátku stvořenie tvého až do tohoto nynějšieho dne v květu mladosti radujíce se ruosti puojčil, aby jej tvé milosti darem zbohatě a plna milosti a pravdy ze dne v den před buohem i lidem k lepšiemu prospievati vždy kaž, aby svrchnieho vladařstvie stolici, milosti nebeské štědroty raduje se,