[14r]číslo strany rukopisuVezme li Jákob ženu z národa této země, nechci živa býti.
XXVIII
Gn28,1 Protož povolal jest Izák Jákoba a požehnal jest jeho a přikázal jemu řka: Neroď bráti manželky z rodu Kanaan, Gn28,2 ale jdi a beř se do Mezopotanie syrské do domu Batuele, otce mateře tvé, a vezmi sobě odtad ženu ze dcer Labana, ujce tvého. Gn28,3 A bóh všemohúcí požehnaj tobě a kaž tobě rósti a rozmnož tě, aby byl v zástupy lidí, Gn28,4 a daj tobě požehnánie Abrahamova i semeni tvému po tobě, aby vládl zemi putovánie tvého, kterúž jest zaslíbil dědu tvému. Gn28,5 A když jest pustil jeho Izák, brav se přišel do Mezopotanie syrské k Labanovi, synu Batuele Syrského, bratru Rebeky, mateře své. Gn28,6 A vida Ezau, že by požehnal otec jeho Jákobovi a poslal jeho do Mezopotanie syrské, aby odtad ženu pojal, a že by po požehnání přikázal jemu řka: Nevezmeš manželky ze dcer Kanaan, Gn28,7 a že uposlúchav Jákob rodičóv, šel do Syrie, Gn28,8 zkusiv také, že by nerad hlédal na[t]na] nad dcery Kanaan otec jeho, Gn28,9 šel jest k Izmahelovi a pojal ženu kromě těch, kteréž prvé mějieše, Malech, dceru Izmahelovu, syna Abrahamova, sestru Nabaiot. Gn28,10 Tehdy vyšed Jákob z Bersabé, jdieše do Aran. Gn28,11 A když přijíde k jednomu miestu, chtieše na něm odpočinúti po západu slunce, vzal jest z kamenie, ješto tu ležieše, a podloživ pod hlavu svú, spal jest na témž miestě. Gn28,12 I viděl jest ve spaních řebřík stojieše na zemi a vrch jeho dotýkáše nebe a anděly božie vstupujíce a sstupujíce po něm Gn28,13 a an hospodin zpolehl na řebříku a die jemu: Já jsem pán bóh Abrahama, otce tvého, a bóh Izákóv: Zemi, v kteréž spíš, tobě dám i semeni tvému Gn28,14 a bude siemě tvé jako prach země, rozšířen budeš na vzchod slunce i na západ, na pólnoci i na poledne. A budú požehnány v tobě a v semeni[u]v semeni] v ſeni tvém všecka pokolenie země. Gn28,15 A budu strážce tvój, kamžkoli pójdeš, a za se tě přivedu do země této Kanaan anižť nechám, lečť naplním všecky věci, kteréž sem řekl. Gn28,16 A když jest procítil Jákob ze spánie, vece: Zajisté hospodin jest v miestě tomto a já sem nevěděl. Gn28,17 A užas se: Kterak hrozné, vece, jest miesto toto. Nenie tuto jiného než dóm boží a brána nebeská. Gn28,18 Protož vstav ráno vzal jest kámen, kterýž podložil bieše hlavě své, i zvedl jest na znamenie a naliv oleje svrchu Gn28,19 i nazval jméno města Betel, kteréžto prvé Luza slovieše. Gn28,20 Zaslíbil jest také slib řka: Bude li bóh se mnú a ostřeže mne na cestě, na kteréž chodím, a dá mi chléb k jedení a oděv k uobláčení Gn28,21 a vrátím se sčastně do domu otce mého, bude mi hospodin za boha Gn28,22 a kámen tento, který sem vyzdvihl na znamenie, nazván bude Dóm boží. A všech věcí, kteréž mi dáš, desátky obětovati budu tobě.
XXIX
Gn29,1 Tehdy Jákob šed přijíde do země na vzchod slunce Gn29,2 i viděl jest studnici na poli a tři stáda ovcí ležiec vedlé nie, neb z nie napojováchu bravy a ústa jejie velikým kamenem zavieráchu se. Gn29,3 A bieše obyčej, aby když se všecky ovce shromáždily, odvalili kámen a napojiec stáda opět na ústa studnice položili. Gn29,4 I řekl jest ku pastýřóm: Bratřie, odkavád jste? Kteřížto odpověděli sú: Z Aran. Gn29,5 Kterýchžto otázav vece: Zdali znáte Labana, syna Náchorova? Řekli sú: Známe. Gn29,6 I zdráv li jest? vece. Dobře se má, vecechu. A aj toť Ráchel, dcera jeho, jde s stádem svým. Gn29,7 I řekl jest Jákob: Ještě mnoho dne zóstává anižť jest čas, aby za se vedeny byly do stájí stáda. Napřed dajte nápoj ovciem a tak na pastvu je žeňte. Gn29,8 A oní odpověděli: Nemóžeme, dokavádž všichni bravové nezberú se a odvalili bychme kámen od zřiedla[v]zřiedla] ṙiedla studnice, abychme napojili stáda. Gn29,9 Ještě mluviechu a aj Ráchel jdieše s ovcemi otce svého, neb stádo ona pasieše. Gn29,10 Kterúžto když vidě Jákob zvěděl, že jest sestra jeho ujčená a ovce Labana, ujce svého, odvali kámen, jímžto studnice se zavieráše. Gn29,11 A napojivše stádo, políbil jest jí a pozdvih hlasu zaplaka Gn29,12 i ukázal jest jí, že by bratr byl otce jejie a syn Rebečin. Tehdy ona chvátajíc zvěstova otci svému. Gn29,13 A on když uslyše, že by přišel Jákob, syn sestry jeho, běžel jest v cestu jemu a přituliv ho a v líbanie se obořiv, vedl jest do domu svého. A uslyšav příčiny cesty, Gn29,14 odpověděl jest: Kost má jsi i tělo mé. A když sú se naplnili dnové měsiece jednoho, Gn29,15 řekl jest jemu: Zdali protožes bratr mój, darmo mi budeš slúžiti? Pověz, co mzdy vezmeš. Gn29,16 Mějieše zajisté dvě dceři, jméno větčie Lia, menšie slovieše Ráchel. Gn29,17 Ale Lia slzavých bieše očí, Ráchel krásné tváři a jasného zraku. Gn29,18 Kterúžto miluje Jákob, vece: Slúžitiť budu tobě pro Ráchel, dceru tvú menší, sedm let. Gn29,19 Odpověděl
