pro[70]číslo strany rukopisuspívati a tou milostí[cr]milostí] miloſti boží obdařené souci, Bohu i lidem se hoditi, církvi, obci, školám prospěšni býti a tak, aby se na nich rodičové ne hanby a žalosti, ale radosti a poctivosti dočekati mohli. Ach, veliký jest to dar boží, když se rodičům dítky daří, toho daru od Boha hledati a za to jeho milosti prositi mají, aby je od hříchu, mrzkosti, ohyzdnosti a neřádu, od zlého tovaryšstva zachoval, aby tak straceny a zmařeny nebyly. Nadto věděti mají, že dítky ne ďáblu, ale Pánu Bohu plodí. Zhrozil by se toho každý, kdyby to slyšel, že děti své chová lotrům. Víceji se hroziti má, aby nechoval dětí svých k otroctví ďáblu. Aniž Bůh děti proto dává, aby se nimi posloupně domové a města osazovaly, aby na místa svých rodičů v městech těchto zemských vstupovaly, ale aby toho města věčného a nebeského měšťané byly.

Kteří rodičové o modlitby nedbají, dítkám svým milosti boží a požehnání jeho neprosí, na ty Bůh dopouští, že [71]číslo strany rukopisužalostně umírají. Pakli živé zůstávají, nezdárné bývají a rodičům k potupě a k veliké žalosti rostou jako Kain Adamovi, Chám Noelovi, Ruben Jákobovi a Absolon Davidovi, takže mnohokrát nad nimi rukama lomiti a říkati musejí: Ó, byšte byli hned v životě neb k kolíbce zemřeli, ó, byšte se byli nikdý nezrodili.

III. Aby pak děti zdárnější byly, a ne jen otce, ale i matku šetrně ctily, mají je matky samy chovati, kojiti, krmiti, chtějí-li pravé a nepolovičné matky jejich býti, chtějí-li zase od dítek svých, když by odrostly, milovány býti. Mnohé děti ty matky, které je zplodily a nekojily, nemilují a ve cti, jakž by slušelo, nemají, na ně se snadno zapomínají. Jakož příklad té věci při dětech lidí u světa vyžších a bohatých, protože jim toho nečinily, čím povinny byly. Ale ty matky, které bezelstně samy dítek svých kojiti nemohou, tyť Pán Bůh výmluvné míti a dítkám jejich dobrotivě žehnati ráčí. Hůřeji ty mat[72]číslo strany rukopisuky