do[27]číslo strany rukopisustalo Davidovi v jeho nemoci, Jobovi v jeho hrozných pokušeních, onomu od narození slepému v jeho trápeních (Jan 9). A svatému Pavlu v jeho soužení a příhodě (Skut. 28). Ješto to jest jisté, že Bůh častokrát bezbožným, jako onomu bohatci, štěstí dává, pobožných pak, jako onoho Lazara, v trápeních nechává.

IV. Přepouští Bůh smrt na rodičky pobožné, aby v pobožném[az]pobožném] pobožnem Boha vzývání zemrouce, oči jejich neviděly následujících zlých věcí, které Bůh na dům jejich, rodinu neb celou vlast přepustiti míní. Té[ba]Té] Te věci za důvod jest svatá Ráchel, která při porodu umřela, umřela na cestě, když k Betlemu šli, v kterémžto městě Betlemě potom po letech tisíci a sedmi stech Pán Kristus se narodil, umřela pak, aby na se bíd těžších nedočkala, odsud vytržena jest, aby se nedívala na křivdu, kterou synu jejímu Jozefovi bratří jeho ukrutní a nelítostiví učinili, aby neviděla a neslyšela o jeho do jámy uvržení, prodání[bb]prodání] prodáni a [28]číslo strany rukopisuzavedení do země cizí, což by ji bylo beze vší pochybnosti k smrti smutnější pomohlo a život její s bolestí[bc]bolestí] boleſti krutější do hrobu provodilo. Šťastnější tedy byla nad mnohé jiné, že ji Bůh časně před příchodem těch zlých věcí vytrhnouti a k bezpečnosti vyvolati ráčil. Tak Bůh posavad za časté své vynímá a skrz tu ne časnou smrt jim k dobrému napomáhá, místo života bídného, časného, život věčný a blahoslavený dává, aby bíd nastávajících neviděly a na ně se nedívaly. Které tedy tak umírají, nemají se za nejnešťastnější pokládati, ale naději dobrou o odplatě věčné míti a mysli statečnou v povolání tom, v kterém je Bůh ráčil postaviti, umírati, poněvadž jim smrt a ten krutý smrti nátisk nic jiného není než slavný zisk. O tom pěkně mluví Izajáš v kap. 57: Spravedlivý umírá a žádný neskládá toho v srdci a muží pobožní odcházejí a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého, vychvácen bývá spravedlivý. Lidé bludní smyslí, když