jest v vás královstvie božie. Mt12,29 Anebo kterak móže kto vjíti do domu silného a orudie jeho rozebrati, leč prvé přivázal by silného, a tehda dóm jeho rozbéře? Mt12,30 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož nehromaždí se mnú, rozptyluje. Mt12,31 Protož pravím vám, každý hřiech a rúhanie odpuštěno bude lidem, ducha pak rúhanie nebude odpuštěno. Mt12,32 A ktož kolivěk řekl by slovo proti synu člověka, odpuštěno bude jemu. Ktož pak řekl by slovo proti duchu svatému, nebude odpuštěno jemu ani na tomto světě, ani na budúciem. Mt12,33 Nebo čiňte strom dobrý a ovoce jeho dobré, anebo čiňte strom zlý a ovoce jeho zlé, neboť zajisté z ovoce poznán bývá strom. Mt12,34 Porozenie vřěteničie, kterak móžete dobré mluviti, když byli byšte zlí? […]text doplněný editorem[92]…] ex abundantia enim cordis os loquitur lat. Mt12,35 Dobrý člověk z dobrého pokladu vynášie dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynášie zlé. Mt12,36 Pravím pak vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluvili by lidé, dadie počet z něho v den súdný. Mt12,37 Nebo z slov tvých uspravedlněn budeš a z slov tvých potupen budeš.“
Mt12,38 Tehda odpověděli sú jemu někteří z mistróv a zákonníkóv řkúce: „Mistře, chceme od tebe znamenie viděti.“ Mt12,39 Jenž odpověděv vece jim: „Pokolenie křivé a cizoložné znamenie hledá, a znamenie nebude dáno jemu, jediné znamenie Jonáše proroka. Mt12,40 Nebo jakož byl jest Jonáš v břiše velrybovém tři dni a tři noci, tak bude syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. Mt12,41 Mužie ninivitští vstanú v súdu s pokolením tiemto a potupie je, nebo pokánie činili sú v kázaní Jonášovu, a aj, viece nežli Jonáš tento. Mt12,42 Královna polednie vstane v súdu s pokolením tiemto a potupí je, nebo přišla jest od končin země slyšeti múdrost Šalomúnovu, a aj, viece nežli Šalomún tento. Mt12,43 Když pak nečistý duch vyšel by od člověka, chodí po miestech suchých hledaje odpočinutie, a nenalézá. Mt12,44 Tehda řieká: Navrátím sě do domu mého, odkud vyšel sem. A přijda nalézá jej prázdný a chvoštišti učištěný a okrášlený. Mt12,45 Tehda jde, a přijma s sebú sedm jiných duchóv horších sebe a vejdúce, bydlé tu; a bývají poslednie člověka toho horšie prvních. Takť bude i pokolení tomuto najhoršiemu.
Mt12,46 Ještě jeho mluvícieho k zástupóm, aj, máti jeho a bratřie jeho stojiechu vně, hledajíce mluviti jemu. Mt12,47 Řekl jest pak jemu některý: „Aj, máti tvá a bratřie tvoji vně stojie hledajíce tebe.“ Mt12,48 A on odpověděv řkúciemu sobě, vece: „Která jest máti má a kteří sú bratřie moji?“ Mt12,49 A ztieh ruku na učedlníky své, řekl jest: „Aj, máti má a bratřie moji, Mt12,50 nebo ktož kolivěk činil by vóli otcě mého, kterýž v nebesiech jest, ten mój bratr, sestra i máti jest.“
XIII.
Mt13,1 V tom dni vyšed Ježíš z domu, sedieše podlé moře. Mt13,2 A shromaždili sú se k němu zástupové mnozí, tak že na lodíčku vstúpiv, seděl by, a vešken zástup stáše na břehu. Mt13,3 A mluvil jest jim mnohé v příslovích a řka: „Aj, vyšel jest, kterýž rosievá, rosievati semene svého. Mt13,4 A když rosievá, některá padla sú podlé cesty, a přišli sú ptáci nebeští a snědli sú je. Mt13,5 Jiná pak padla sú na skalné, kdež nemějiechu země mnohé, a ihned vzešla sú, nebo nemějiechu hlubokosti země. Mt13,6 Slunce pak vzešlého, uvadla sú, a že nemějiechu kořene, uschla sú. Mt13,7 Jiná pak padla sú v trní, a vzrostlo jest trnie a potlačilo jest je. Mt13,8 Jiná pak padla sú v zemi dobrú a dáváchu užitek, jiné stý, jiné šestdesátý, jiné třidcátý. Mt13,9 Ktož má uši k slyšení, slyš.“
Mt13,10 A přistúpivše učedlníci, řekli sú jemu: „Proč v příslovích mluvíš jim?“ Mt13,11 Jenž odpověděv vece jim: „Nebo vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie nebeského, jim pak nenie dáno. Mt13,12 Nebo ktož má, dáno bude jemu a rozhojnie sě, ktož pak nemá, i což má, odjato bude od něho. Mt13,13 Protož v příslovích mluvím jim, že vidúce nevidie a slyšiece
