[226r]číslo strany rukopisusvatá obecná ještě nebyla jest aniž jest, ale bude plná, když v súdný den všichni světí vstanú z mrtvých, jsúce oslavní i na duši i na těle bez poskvrny, bez hřiecha smrtedlného i bez všědnieho; a v tu dobu již bude všěcka svítězilá chot Kristova, s nímž bude na věky večeřeti, to jest radosti věčné požívati, po niež nebude jiná radost. Cierkve svaté hlava jest Kristus proto, že jest najdóstojnější a že ji zpravuje a živí, dávaje[a]dávaje] dawagie jí[b]jí] gie i každému údu jejiemu duchovnie hnutie k dobrému, jakož hlava tělestná dává zprávu údóm těla, kterak mají činiti, a dává jim živost, tak že nemohú bez hlavy živi býti vedlé obecného běhu. Neb mohlo by sě státi Boží mocí, že by některý úd byl živ, jsa oddělen od hlavy. V cierkvi svaté ten jest najdóstojnější, ktož viece má ne zlata ani střiebra, ale ctnosti, a tak ktož jest najpokornější a najviece Boha miluje, toho Pán Bóh najviece povyšuje. Neb die Spasitel: „Ktož sě níží,“ – to věs pokoren činí – „ten bude povýšen.“ A Panna Maria Bohorodicě[5]škrtnuto „ne“ a „cie“ připsáno stejnou rukou na levém okraji die: „Ssadil jest mocné s stolicě a povýšil jest pokorných.“ V cierkvi svaté jest jeden pokrm, t. tělo Božie, jeden nápoj, t. krev Kristova, jedno rúcho obecné, t. láska, jedna kúpel, křest neb pokánie, [226v]číslo strany rukopisujeden Pán i Otec, Bóh, a tak všichni světí sú synové Boží a cierkve svaté a jsú v duchovenství vlastní bratřie a sestry a všeho sbožie duchovně spolu, ač rozličně požívají.
V cierkvi svaté třie jsú světí stavové: manželský, vdovský a panenský. A čtvrtý změtencóv a změtenic, ale již kajících.
Pět jest čichóv tělestných, t. zrak, sluch, voněnie, chut a dotknutie. A tak cělý v čichu člověk móž hřěšiti zrakem, sluchem, voněním, chutí a dotknutím.
Sedm jest daróv Ducha svatého: múdrost, rozum, rada, síla, uměnie, dobrotivost a bázen.
Sedm jest milosrdenství, jenž k tělu příslušějí: nakrmiti lačného, napojiti žieznivého, přijéti pocestného, odieti nahého, navštieviti nemocného, jíti k vězni a pochovati mrtvého.
Sedm jest milosrdenství duchovních, jenž k duši zvláště příslušějí: naučiti hlúpého, zpraviti pochybujícieho, tresktati hřěšícieho[6]původně bylo v textu zapsáno „hrzieſneho“, slabika „ne“ je stejnou rukou nadepsána „ici“, těšiti zamúceného, odpustiti vinnému, trpěti míle protivnosti a modliti sě za přátely i za nepřátely.
