Osm jest[7]„geſt“ je stejnou rukou nadepsáno blahoslavenství: prvé chudoba duchu[8]původně v textu zapsáno „ducha“, stejnou rukou je nadepsáno „v“, druhé tichost, třetie lkánie, čtvrté lačnost spravedlnosti, páté milosrdenstvie, šesté čistota srdcě, sedmé pokoj v duši, osmé trpenie protivnosti pro spravedlnost.

Sedm jest smrtedlných hřiechóv, jenž slovú hlavní, proto, že všěcky jiné hřiechy v sobě zavierají, a jsú tito: pýcha, lakomstvie, smilstvie, závist, lakota, hněv a lenost.

Sedm jest posvátných věcí: prvá jest křest, druhá biřmovánie, třetie manželstvie, čtvrtá kněžstvie, pátá kánie, šestá svátost těla Božieho, sedmá poslednie olejovánie.

Šest hřiechóv jest z[9]nadepsáno přivolenie k ciziemu hřiechu: prvý bráněnie cizieho hřiechu, druhý pomoc cizieho hřiechu, třetí rada k hřiechu, čtvrtý potvrzovánie cizieho hřiechu, pátý nepomáhanie[10]původně v textu zapsáno „nepomahati“, na pravém okraji je stejnou rukou připsáno „nie“ staviti cizieho hřiechu, šestý netresktánie cizieho hřiechu. A ktož těmi šesti obyčeji přivoluje k ciziemu smrtedlnému hřiechu, ten smrtedlně hřěší. V příkladě: ktož komu k smilství pomáhá vědomě neb brání ho v smilství neb radí jemu k smilství [227v]číslo strany rukopisuneb potvrzuje ho neb moha staviti smilstvie, nestaví a[11]nadepsáno neb maje a moha tresktati, netreskce, ten jest vinen smilstvím. Neb die sv. Pavel k Římenínóm, že netoliko ti, kteříž činie, t. hřiechy také smrtedlné, ale i ti, kteříž přivolují těm, jenž činie, hodni jsú smrti.

Tři jsú částky[12]původně v textu zapsáno „czaſti“, slabika „ti“ je nadepsána „ky“ svatého kánie, to věs skrúšenie, to jest hřiechu srdečné žělenie, druhá zpověd, to jest hřiechu vyznánie přěd Bohem z pokory a před knězem, když móž kněz {jmien}marginální přípisek soudobou rukou býti. Třetie dosti učiněnie, kteréžto záleží na modlitbě, na póstu, na almužně a na jiných dobrých skutciech. Modlitba jest zvláště proti pýšě, puost proti smilství, almužna proti lakomství a spolu ti skutkové jsú proti všem hřiechóm.

{O člověku kajíciem, jenž srdečně želé svých hřiechóv.}marginální přípisek soudobou rukou Kající pravý jest, ktož srdečně žělé minulých hřiechóv a má pevný úmysl, aby nehřěšil, a ufá Bohu, že jemu jest hřiechy odpustil, a již plní všěcka Božie přikázanie. A posměvač jest kánie, ktož sě v hřiech smrtedlný navracuje. Protož ten nenie pravý kající. A že lidem má najprvé ku pokání příležeti hřiechóv veliké žělenie a druhé nechtieti hřěšiti, protož Spasitel milostivý, znaje srdečné žělenie cizoložnicě, již sú chtěli ukamenovati, řekl jest jí[c]jí] gie: „Jdi, neroď viece hřěšiti.“

Dajž ten milosrdný Spasitel tomu, ktož