[74v]číslo strany rukopisujiž znamenajíce, některým činem před diáblem své utěšenie ukazováchu. To diábel uznamenav, jemužto bieše k smrti Ježíšově židóm ponukl, poče dvojím činem toho hledati, kterak by jeho umučenie rušil. Najprvé skrze Jidáše, jakž to praví Remigius, že Jidášovi inhed diábel v srdce tanul a poželel[axg]poželel] požielel jeho proradiv. Proněžto inhed řekl Jidáš: „Shřešil sem, proradiv krev nevinnú.“ A to řekl i povrhl těch třidceti peněz starostám židovským. A to pro to učinil, aby židé, vezmúc své penieze, na Ježíše před Pilátem nežalovali.
Druhé chtěl diábel rušiti Ježíšovu smrt skrze Pilátovu ženu, jakož praví mistr Rabanus: „Vida diábel, že skrze Ježíšovo umučenie mělo býti hřiešných duší vykúpenie, jakež byl skrze prvú ženu v ráji smrt světu vnesl, takež skrze ženu Pilátovu našemu spasení překážeti chtěl.“ Protož Pilát druhým činem se pokusil, moh li by Ježíše propustiti, i propovědě k židóm a řka: „Máte v svém obyčeji, že na velikonočnie hody mám vám propustiti vězně jednoho. Voltež anebo Ježíše, krále židovského, neb Barnabáše, jenžto bieše pro vraždu jat?“ Tehda všickni židé zavolachu: „Propusť nám Barnabáše!“ K tomu Pilát vece: „A což učiním z krále židovského?“ Oni zvolachu: „Ukřižuj jej!“ K tomu Pilát vece: „Tehdy chcete, abych vám krále židovského ukřižoval?“ K tomu židé řekli: „My nemáme krále než svého césaře. Pustíš li Ježíše, nejsi přietel césařuov!“ Uzřev to Pilát, že židé od žaloby nechtie pustiti, než vždy na smrt odsúditi, káza Ježíše obnažiec k slúpu přivázati a nemilostivě bičovati, tak že všecko jeho svaté tělo zbito[axh]zbito] žbito, že od hlavy až do pat nikdiež celého miesta nebieše a se všech stran krev z jeho svatého těla tečieše. Těch časuov římské ustavenie bieše, kohož ukřižovati chtěli, toho vždy prvé jej bičovali.
A když jej tak ztrýzniechu, tehda rytieři z morského sítie spletše korunu, na jeho sv. hlavu vstavivše
