svie[37r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcecen vstavena. Mc4,22 Nebť nic nenie skrytého, ješto by nebylo zjeveno, aniž učiněno co tajného, ale aby najevo vyšlo. Mc4,23 Ktož má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,24 I pravieše jim: „Vizte, co máte slyšeti: Kterou měrou budete měřiti, budeť vám odměřeno a budeť vám přidáno. Mc4,25 Nebo ktoť má, bude jemu dáno, a kdož nemá, také což má, bude odjato od něho.“

Mc4,26 I pravieše: „Takť jest královstvie božie, jako kdyby člověk uvrhl siemě v zemi Mc4,27 a spal by a vstával by ve dne i v noci, a siemě vzejde a vzroste, když on nevie. Mc4,28 Nebo sama od sebe plodí země: najprvé bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. Mc4,29 A když vyvede užitek, ihned pustí srp, neb jest přišla žen.“ Mc4,30 I pravieše: „K čemu připodobníme královstvie božie aneb k kterému podobenství je přirovnáme? Mc4,31 Jakožto zrno hořčičné, kteréžto když vsáto bude v zemi, menšie jest než všecka semena, kteráž jsú na zemi. [b]označení sloupceMc4,32 A když se vzplodie, vycházie a bývá většie nežli všecky zeliny a činí ratolesti veliké, tak že pod stienem jeho ptáci nebeští budú přebývati.“ Mc4,33 A takovým mnohým podobenstvím jim mluvieše slovo, jakož sú mohli slyšeti, Mc4,34 a bez podobenstvie nemluvieše jim. Učedlníkóm pak svým súkromě vykládáše všecko.

Mc4,35 I vece jim v ten den, když bieše učiněn večer: „Poďme zase přes moře[25]přes moře] navíc oproti lat..“ Mc4,36 A opustivše zástup, pojali sú jej, tak že biechu[26]biechu] erat lat., erant var. na lodí, a jiné biechu s ním lodie. Mc4,37 I stala se jest búře veliká od větru a vlny valily se na lodie, tak že se naplňováše lodie. Mc4,38 A on bieše v lodí[27]v lodí] in puppi lat. spě na podhlaví. I zbudili sú jej řkúce jemu: „Mistře, a ty na to netbáš, žeť hyneme?“ Mc4,39 A vstav pohrozil jest větru a vece moři: „Umlkni a upokoj se!“ I přestal jest vietr a stalo se utišenie veliké. Mc4,40 I vece jim: „Co jste bázniví[28]bázniví] blazniwij rkp.? I zdaliž ještě nemáte viery?“ I báli sú se báz[37v]číslo strany rukopisuní