ne[36v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebeští přišedše, snědli je. Mc4,5 A jiné padlo na skalnú zemi, kdežto nemělo země mnohé, a ihned jest vzešlo, neb nemělo hlubokosti země. Mc4,6 A když vzešlo slunce, uvadlo jest, a protože nemělo kořene, uschlo jest. Mc4,7 A jiné padlo mezi trnie, i vzešlo trnie a udusilo je i nedalo jest užitku. Mc4,8 Jiné pak padlo v zemi dobrú, a dáváše užitek vzhuoru vstupující a rostúcí, a přinášieše jedno třidcátý a jedno šestdesátý a jedno stý.“ Mc4,9 I pravieše: „Kto má uši k slyšení, slyšiž.“ Mc4,10 A když bieše sám, tázali sú ho ti, kteříž s ním biechu dvanádcte, aby jim podobenstvie vyložil[23]aby jim … vyložil] navíc oproti lat., + exponere var.. Mc4,11 I pravieše jim: „Vámť jest dáno znáti tajemstvie královstvie božieho. Ale těm, kteří sú vně, v podobenství všecky věci se dějí, Mc4,12 aby vidúce viděli, i neviděli a slyšiece slyšali, a nerozuměli, aby se nikdy neobrátili a nebyli odpuštěni hřiechové jim.“

Mc4,13 I vece jim: „Zdaliž neviete podobenstvie tohoto? Kterakž [b]označení sloupcepak všecka podobenstvie poznáte? Mc4,14 Ktož rozsievá, slovoť rozsievá. Mc4,15 A tiť jsú, kteříž podlé cesty, kdežto se rozsievá slovo, a když to uslyšie, ihned přijde ďábel a odjímá slovo, kteréž vsáto jest v srdci jich. Mc4,16 A ti též jsú, kteříž na skalé se rozsievají, kteřížto když uslyšie slovo, ihned s radostí přijmú je. Mc4,17 A nemají kořene v sobě, ale jsú časní, potom když vznikne zamúcenie a protivenstvie pro slovo, ihned se pohoršují. Mc4,18 A jiní jsú, ješto se v trní rozsievají, ti jsú, kteříž slovo slyšie, Mc4,19 ale strasti těla a[24]těla a] navíc oproti lat. světa a zklamánie zbožie a vedlé jiných žádostí vcházejíce, udušují slovo a bývá bez užitku učiněno. Mc4,20 Titoť pak jsú, kteříž v dobrú zemi rozsieváni jsú, kteříž slyšie slovo a přijímají a činie užitek, jedno třidcátý a jiné šestdesátý a jiné stý.

Mc4,21 I pravieše jim: „Zdaliť přicházie sviece, aby postavena byla pod kbelec aneb pod postel? Však aby byla na svie[37r]číslo strany rukopisucen