byla, že Ježíš, moc mocí otháněje, všel jest do pekla, lúpě peklo, otěžte jeho, kterak vie to, byl li jest při tom a s kým.
A když tajně a zvláště svědkóv pokusichu podlé těch otázanie, a úplně jimi jest dolíčeno, což bieše Belial zapřel, a to velmě široce, […]text doplněný editorem a o vskřiešenie z mrtvých. Že Ježíš jest Syn boží a o věděnie praviece Abraham, Isaac i Jakob, že sú byli při tom s nebeskú říší, když Buoh řekl jest s nebes nad Ježíšem a řka: Teď jest Syn mój milý, v němžto mi sě dobře slíbilo, jeho poslúchajte. A Jan Křtitel svědčil jest, když řečeno jest od Boha jemu, totižto Ježíšovi: Ty jsi Syn mój milý. A při tom byli jsú mnozí, ješto jsú to slyšeli. A též ti, jenž sú byli u pekle, to slyšeli, i všickni jiní, jenž s nimi biechu, svědčili sú, že Buoh tak náramným hlasem ta slova jest pověděl nad Ježíšem, že oni u pekle to slyšeli i všickni jiní, jenž s nimi biechu. A že jim také to svědomo, že čertie sú Ježíšovi veliké násilé učinili, nechtiec jeho pustiti do pekla, a kterak moc mocí otháněje, stroskotal jest vrata pekelná a závory zlámal, úplně svědčiec o věděnie, o času, o miestu, jakožto právo velí.
A když biechu svědci zkúšeni a přijati, stáše o to Mojžieš, aby jich svědčenie byla zjevena. Ale nemohla sú býti zjevena, leč by druhá strana byla přihnána, neb tomu práva chtie. Tehdy Mojžieš zpósobi, že by přihnána druhá strana. A když obě straně stášta před Šalomúnem v súdě a obě oderčeta se, aby viece svědkóv o to nevedla, tehdy v šestý den dubnový oznámena sú svědčenie a tak sú v akta napsána v ta doby. Da Šalomún stranám rok osmý dubnový, aby vzat byl přiepis té pře přeběhlé, a o tom aby hádáno bylo před súdcí, jakož z práva má býti. Tehdy Belial velice tiem se zamútiv, však vzav přiepis sepřenie, bra se do pekla, a svolav všecku zběř pekelnú, hledáše rady a zvláště ot dospělých u práviech. A když jeho s veselú tváří přivítachu, poče jim rozprávěti, kakú jest pilnost a snažnost v té při učinil. Tehdy zběř pekelná na tomto osta: poněvadž nemohú z práva navráceni býti v drženie pekelného i světského, aby, ponechaje pře o drženie, i vedl při o zvlášťnosti, neb to z práva býti móž. I přikázachu Belialovi, aby tak vedl. Tehdy v osmý den Belial, když mějieše se hádati, přistúpi k súdci, prosi pokorně,
