od Mojžieše vydaným. Požeň a odpověz. Dán den druhý dubnový pod naší pečetí. A jména těch svědkóv sú tato: Abraham, Isák, Jakob, David, Jan Křtitel a Aristotiles, Virgilius a Ipokras.

Tehdy Azael podlé přikázanie Šalomúnova ihned pohna Beliala a svědky svrchu psané a to súdci zvěstova. A když Šalomún na súdě sedieše, biřic na pohnané ze jména zavola a oni, tu osobně stojiece, vecechu: „Teď sme v ta doby.“ Otázachu Beliala na položenú žalobu, a on nechtieše odpověděti. A když káza jemu súdce, tehdy boje sě Belial, když by neodpověděl, že by jemu to bylo postaveno za vyznánie, neb to právo duchovnie i césařské velí, i přísaha, že chce pravdu pověděti. Vyzna všecky kusy žalobné, kromě těchto: najprvé, že Šathan a zběř pekelná byli sú spravedliví vladaři pekelní, ale ne Buoh. Druhé, že Syn boží ještě sě nenarodil, ani umřel. Třetie, že Ježíš, neotháněje mocí, ale lúpě a vybojuje do pekla jest všel. A když se ta odpověd sta, súdce podlé řádu káza od svědkóv dřieve řečených přísahu vzéti na svatém Čtení na ty kusy žalobné od Mojžieše vydané, aby pravdu pověděli na obě straně a nižádné křivdy nevésti, ani pro nenávist ani pro milost ani pro strach ani pro dary aneb užitek časný, neb právo velí. A slušie znamenati, jestliže svědek, když [učiní]text doplněný editorem přísahu na položené kusy žalobné, a bude co jiného svědčiti, cožkoli mimo ty kusy povie, nemá moci, jakožto práva svědčie.

A když sě to dokona, uzřev Belial, že svědci jsú dopuštěni ku přísahám, a hned sě proti tomu postavi a řka: „Pane súdce, mají tito za svědky přijati býti?“ Odpovědě Mojžieš: „A proč nic?“ Vece Belial: „Však tato pře jest jich a na ně slušie. Oniť sú jedni z těch, ješto sú nám mocí a lúpežem odjali. A to sám vieš, že ižádný nemá býti svědkem v své při, jakožto právo svědčí.“ Vece Mojžieš: „Bez poroka nemajíť nynie otpory dány býti z práva proti svědkóm, ale mají zachovány býti do hádanie, nebť nynie nenie podobné zavrci svědky takým obyčejem, dokudž nenie známo, proti tobě li svědčí, čili tobě na pomoc. Ale když to bude, tehda mohú býti zavrženi, jakožto práva svědčie, leč v těch kusiech: najprvé, jest li nepřietel ve při hřiešné, ale to ihned muší býti dovedeno. Druhé, jest li svědek sluha zakúpený, a praví, by byl svobodný, nemá býti dopuštěn k svědectví, leč ukáže list vysvobození, neb tomu chce právo césařské. Aniž to ostojí, že dieš, by pře tato jich byla, že sú vám lúpežem odjati, neb poněvadž ty v