cie[296]číslo strany rukopisusaři, povědě tobě své myšlenie lehky, aby Šimon nesměl jiného smentiti[839]podtrženo, Hankova excerpce, než což já mysli. Přistúpiv k ciesařovi svatý Petr, pošepta: Kaž mi jěčný bochnec přinesúc, tajně dáti. A když bochnec přinesú, požehnav jej svatý Petr, schovav i vecě: Nuž, Šimone, ješto sě bohem činíš, pohodni, co myšleno, co řečeno, co učiňeno. K tomu Šimon odpovědě: Pověz ty prvé, Petře, co já mysli. Svatý Petr vecě: To vetčas[840]podtrženo, Hankova excerpce ukáži, jež vědě, co myslíš, když učini proti tomu, co myslíš. Tu sě rozhněvav Šimon, zavolav, vecě: Buďte tuto inhed psi velicí, sněztež jeho. A inhed sě ukázachu psi velicí a okolo svatého Petra veliký pohrom[841]podtrženo, Hankova excerpce učinichu. Tehda svatý Petr chléb vyňem, jenž bieše požehnal, jim poskyte a psi utekú inhed. V tu dobu svatý Petr k ciesařovi vecě: Aj toť sem ukázal, co j’ proti mně Šimon myslil, a to sem učinil ne slovy, ale skutky. Bieše Šimon proti mně slíbil své anděly poslati i poslal na mě psy, aby ukázal, ež ne svaté anděly, ale psie anděly jmá. Tehda Šimon vecě: Slyšta mne, Petře a Pavle! Nemohu li nynie slovy nic prospěti, přivedu to ješče, ež vás budu mocně súditi, nynie váma odpušči. A to řek i počě sě svelíčěti[842]podtrženo, Hankova excerpce, pyšnú řěč mluvě a řka: Mohu mrtvé křiesiti.
V ty časy jeden mladec u městě umřěl. Poznavši obec svatého Petra a svatého Pavla a Šimona čarodějníka, to jim otvrdichu řkúce, kterýž by z nich mrtvého nekřiesil[ahu]nekřiesil] nekzieſil, aby byl na bezživotie dán. Tehda Šimon přistúpiv, počě nad umrlým čarovati tak dlúho, jež počě mrtvý hlavú hýbati. V tu dobu všickni kamenie polapivše, chtiechu svatého Petra kamenovati. Na něž svatý Petr pokřikl a řka: Pomlčte, ponechajte malečko, jest li tento umrlec živ, nechať vstane, chodí a mluví, jinak nevěřte, obludať[843]podtrženo, Hankova excerpce jest, hlavať sě mrtva hýbe. A jakž odtad Šimona odvedú, tak sě počě hlava umrlcova nehýbati. Tehda svatý Petr, podál stojě, pomodliv sě bohu i zavola a řka:
