[216]číslo strany rukopisutak nábožně buohu slúžieše a svatých mučedlníkóv těla pochováváše, kázal jeho starosta jménem Sapricius jieti a [v]text doplněný editorem žaláři zamknúti. A když v tom žaláři i v druhém přěbyl, zjěvil sě jemu hospodin a řka: Neboj sě, Sekunde, nebť já jsem vždy s tebú a pomohu tobě ze všeho. A když bylo nazajtřie, kázal ten starosta Sapricius svatého Sekunda i s jinými svatými, ješto u vězení držal, přěd sě přivésti, s smolú a s pryskyřicí spolu rozškvařijíc, na jich hlavy a v jich hrdla léti. A když jim to nic nevadilo, kázal Sapricius svatému Sekundovi tu inhed hlavu stieti a druhého jeho tovařišě, jemužto jmě bylo Kalocerus, do jiného města poslav, kázal zahubiti. Tehda svatému Sekundovi hlava sťata, přišedše anděli, jeho svaté tělo pochopivše a sladkými hlasy zpievajíc pochovali. Amen.
Život svaté Mařie ejipské hřiešné tuto sě vypravuje
Byla jedna[yl]jedna] giedna hřiešná žena, téj jmě bylo Maria Egypciakacizojazyčný text. Ta sě na své hřiechy rozpomanuvši a nad svú hřiešnú duší slitovavši, na púšči běžala. A tu strastný život vedúci, hlad, zimu i horko trpieci, bohu snažně slúžieci, sedmmezidcietma[613]Hankova excerpce, podtrženo modře let, nikda člověka nevidúci, bydlila. Těch časuov jeden svatý muž, opat, jemužto jmě bylo Zozimas, když sě přěs řěku Jordán přěbrav, na dalekú púšč šel, zda by kterého svatého pústenníka nalezl. A tak po púšči jda uzřěl, ano jedna[ym]jedna] giedna žena po lesě chodí všěcka naha a črna, neb slunečnú horkostí byla ohořala. A to jest ta byla Maria Egypciakacizojazyčný text. A když toho otcě svatého
