aby někaké divné znamenie v téj vlasti ukázal, proněžto by ten nebohobojný lid, k bohu se obrátě, hřiechóv se pokál. Tehda jemu buoh zjevil, aby svú holí na zemi veliký okrslek učinil. A jakž brzo svatý Patricius ten okrslek učinil, tak inhed prostřed toho okrslka zjevi se jedna propast velmi veliká. A v tu hodinu zjeveno svatému Patriciovi, jež jest tu vláští očistec. A ktož by chtěl, ještě v tělesenství jsa, do toho očistce vníti, netřeba by bylo jemu jiného očistce za hřiechy trpěti. A tak mnozí pro to vendúc, zase se nevracováchu. Ale kterým se bylo zase vrátiti, ti vendúc, od jitra až nazajtřie do jitra v tom očistci přebudúc, opět ven na svět vyndiechu.
Potom po dlúhých časiech, když již svatý Patricius skončal, jeden člověk urozený jménem Mikuláš, rozpomanuv se na své těžké hřiechy, patnádste dní, jakž obyčej bieše, se postil. A bohu se poručiv, klíč od té jeskyně, jadyžto do čistce chodiechu, vzem sobě, jeskyni odmekl i všel. A inhed naleze na stranu jednu kapličku, v nižto mníškové všedše, počechu své hodiny pěti. A potom se na toho Mikuláše obrátivše, řekli: Buď ustavičen, neb tě hrozná diábelská pokušenie mají nadstúpiti. A když jich poče prositi, aby ho naučili, kak se tomu brániti, k tomu jemu ti mníškové odpověděchu a řkúc: Pomni se, Mikuláši! A když tě které muky přemáhati budú, tehdy inhed zavolaj a řka: Jezukriste, synu boha živého, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! To řekše, ti mníškové pryč jidú. A inhed se k němu
